Vaše názory #2: Bílá, žánr a málo času

Začátkem roku jsem na základě odpovědí v jistém dotazníku - věnovanému názorům čtenářů a blogu jako takovému - sepsala článek, v němž jsem odpověděla na některé vaše dotazy a nebo si vzala do parády pár vtipných připomínek. Zmiňovaný příspěvek měl tehdy poměrně velký úspěch, a tak mě napadlo, že by možná nebylo úplně na škodu zapracovat na pokračování. Moc nových odpovědí se mi sice nesešlo, ale vynasnažila jsem se alespoň tomu málu vyhovět (ať už vyloženě viditelně či poněkud méně) a mimo jiné využít vzniklého prostoru k menšímu informačnímu okénku. Byla bych tedy ráda, pokud by si tento článek přečetla alespoň většina pravidelných čtenářů - je to totiž ve vašem vlastním zájmu.

BÍLÁ

Častou připomínkou k otázce vzhledu blogu bylo, že nejste příliš zvyklí na tmavé barvy. Musím dát za pravdu, že bílé písmo na černém podkladu se čte skutečně obtížně, proto jsem se této problematiky zbavila už dříve. Ovšem jak se zdá, i černé pozadí v kombinaci s šedou stránkou na vás pořád ještě působilo poněkud stísněným dojmem. Proto jsem se dala do tvoření nového designu (ne, nemám na mysli dresing) - mělo to být jednoduché: vytvořit pouze rozbalovací menu a záhlaví. Nad tvorbou menu jsem se pořádně zapotila, ale nakonec se mi podařilo boj vyhrát a nad záhlavím jsem strávila v přepočtu něco okolo dvou hodin, jenže tentokrát to nedopadlo zas tak slavně. Když jsem vzhled nastavila na blog, zjistila jsem, že se tak úplně nevyvedl podle mých představ. Takže celá záležitost nakonec dopadla nečekaně jinak - v rychlosti jsem vytvořila záhlaví úplně nové, neanimované a jednoduché, které bych do designu dosadila na dočasnou dobu. 

Tohle všechno neříkám proto, že bych si myslela, že moji čtenáři jsou slepí a nevšimnou si změny barvy. Je to něco jako omluva za zmatky, které z tohoto ohledu nastaly a nejspíš také ještě nastanou, jelikož vzhled budu s největší pravděpodobností časem znovu upravovat.

Takto měla vypadat zjednodušená první verze záhlaví.

ŽÁNR

Pokud si dobře vzpomínám, už někdy v únoru jsem vám slibovala na léto soutěž. Jak se ovšem ukázalo - sliby, chyby. Vzhledem k nadcházejícímu bodu článku, v němž vám své následující počínání podrobněji vysvětlím, jsem nucena datum přesunout. Jako nejbližší termín mě napadá výročí založení blogu, tedy na podzim, nejpozději by se pak mohlo jednat o soutěž vánoční.

Proč ale tohle všechno říkám? Takřka jednoznačně jste si odhlasovali jako výhru knihu. To je ok, ale nejspíš by byla poněkud hloupost, kdybych koupila kupříkladu historický román, když všichni čtete výhradně cestopisy. Proto bych vás tímto ráda poprosila, abyste mi do komentářů napsali, jaký žánr byste preferovali, případně v postranním panelu by se měla objevit přímo anketa, v níž můžete anonymně hlasovat. Jestliže by vás napadla dokonce konkrétní kniha, i to uvítám.

MÁLO ČASU

A nyní se dostáváme z mého pohledu asi k nejhlavnější části článku. Skutečnosti, že posledních několik týdnů zrovna aktivitou nepřekypuji, jste si již určitě všimli. Články nevycházejí, nečtu ale ani vaši tvorbu. Vysvětlení je jednoduché jako facka: málo času a ještě méně nálady. 

Ke konci roku je živoření středoškolského studenta vždycky záhul a troufám si tvrdit, že letos jsem vyšťavená vyloženě mimořádně. Rozumějte, já se tady nehodlám vymlouvat na nedostatek prostoru v mém osobní volně, však on by se našel - hlavní problém je, že právě za těch několik uplynulých týdnů jsem začala blog postupně brát tak nějak za povinnost a to je stav, kterého rozhodně nechci dosáhnout. Blog mě neskutečně baví, blog mě mapuje, blog je část mě a já jsem on. 

Jednou jsem kdesi četla cosi ve smyslu: "Když chcete psát o úžasných věcech, musíte je nejdřív prožít." A já si chci letošní prázdniny hlavně užít. Chci si konečně nerušeně sednout na lehátko a začíst se do dobré knížky, aniž by mě rušilo vědomí, že ještě nemám článek. Chci spát dlouho do poledne, chodit se koupat, jezdit za přáteli, pořádat dlouho do noci filmové a seriálové maratony, psát povídky, naučit se hiraganu a morseovku a spoustu dalšího. 

Tohle neznamená, že dávám blogu i vám goodbye, akorát od této chvíle nespoléhejte na harmonogram. Budu psát, když budu mít náladu, takže se může stát, že vyjdou tři články za týden, ale stejně tak i jeden za tři týdny. Zároveň se nesmíte zlobit, že si nepřečtu všechny vaše články a nebudu komentovat tak často jako dřív. Osobně si ale myslím, že vzhledem k tomu, že všichni se pohybujeme v blogerské branži už docela slušně dlouho, jistě chápete, že v kariéře každého blogera nastávají chvíle, kdy zkrátka potřebuje vypnout, načerpat inspiraci.

To by ode mne bylo pro dnešek všechno. Nezapomeňte zmínit svůj názor na žánr a pokud máte jakoukoliv výtku, připomínku nebo jen momentálně nemáte nic na práci, nezapomeňte mrknout na tento krátký dotazník, ať může vyjít další a dost možná i smysluplnější díl z tohoto cyklu.