SEXTENSKÉ DOLOMITY: Kraj v oblacích

Dolomity, představující jeden z horských masívů Alp na severu Itálie s nejvyšší horou Marmoladou (3343 m n. m.), jsou v dnešní době bezesporu pojmem, který neslyšíte poprvé. Toto letovisko je mezi turisty velice populární a to ať už se jedná o horolezce a příznivce ferrat, nebo rodin s dětmi, které se rády procházejí po širokých cestách a užívají si vyhlídku do krajiny. Já sama jsem letos poprvé měla možnost na toto místo taktéž zavítat a to konkrétněji do Sextenských Dolomit, které z celého území zaujímají severovýchodní část.

Dnes bych vám tedy ráda podala menší report z tohoto zájezdu a seznámila vás s několika místy, které by byl přímo hřích vynechat, pokud už do tohoto letoviska jednou zavítáte.

Den první: MONTE PIANO

Monte Piano je stolová hora hned se dvěma vrcholy - Severním (2305 m n. m.) a Jižním (2325 m n. m.), které jsou mimo jiné oddělené šíjí Forcella dei Castrati. Vzhledem k tomu, že Dolomity jsou krom vápence proslulé především svou válečnou historií, právě Monte Piano je jedno z míst, kde si ji turisté mohou připomenout. Okolo obou vrcholů se zde totiž táhne naučná stezka se spoustou zajímvých zastávek zastávek, ať už se jedná o různí štoly, památníky a pomníky, pamětní desky nebo kříže.

Co je ale jak pro malé děti, tak pro dospělé, asi nejzáživnější, jsou pozůstatky zákopů, v nichž se mohou turisté volně procházet a alespoň trochu se tak zkusit vžít do tehdejší atmosféry. Nicméně věřte mi - ta je nepředstavitelná. Na Monte Pianu za první světové války zemřely tisíce vojáků, ať už to bylo způsobené drobnými šarvátkami, bitvami a nebo jednoduše ukrutným mrazem.

Co se přístupu týče, nahoru můžete buď po svých, nebo se za 8 Euro nechat vyvést Jeepem - vlastním autem vás tam nepustí a dokonce ani kolo se jim příliš nezamlouvá. Nicméně jít pěšky okolo 5 km a 600 m výškového převýšení a pak zase zpátky dolů, to není pro každého.

Den druhý: MISURINA

Vzhledem k tomu, že druhý den našeho pobytu opět vydatně pršelo, vydali jsme se nejprve na krátkou obchůzku kolem jezera Misurina, které bývá často označováno jako perla Dolomit. Nachází se právě v blízkosti Monte Piana a také Tre Cime - hlavní dominanty Dolomit. Nicméně i přesto, že Misurina je skutečně pěkná, musím říct, že v městečku Auronzo di Cadore, kde jsme byli ubytováni, bylo taktéž jedno jezero a to se mi líbilo o dost víc.

Původně jsme chtěli vyrazit lanovkou (okolo 12 Euro), pokochat se výhledem a následně sejít pěšky dolů, ale protože byla všude mlha, tento počin poněkud ztrácel na efektivitě. Proto jsme nakonec šlapali nahoru po svých. Kdyby bylo sluníčko, výlet by to byl nejspíš pěkný, ale takhle měl člověk pocit, že se akorát věčně proplétá lesem a vrcholek v nedohlednu.

Den třetí: TRE CIME

Tre Cime di Lavaredo neboli Drei Zinnen neboli česky Tři sestry jsou asi největší dominantou a nejimpozantnější skupinou skalních štítů v celé severní Itálii, zároveň pak typickým symbolem Dolomit. Toto místo je také často vyhledáváno kvůli ferratám. 

Za vjezd jsme zaplatili nějakých 25 Euro a povím vám - pokud sem jedete s přesvědčením, že půl deváté ráno je brzy, jste na omylu a nezaparkujete. Asi první třetina cesty vede po široké cestě, kde se táhnou procesí doslova jako na Václaváku. Vzato kolem a kolem celý den nebudete mít chvíli klidu vychutnat si prázdný obzor, protože lidé jsou tady zkrátka všude. Nicméně ten konečný výhled na Tre Cime za to stojí.

Okružní cesta je v průvodcích oficiálně odhadována na nějakých 2,5 hodiny, já se svou vcelku svižnou chůzi jsem to zvládla asi za dvojnásobný časový údaj. Dalším poměrně praktickým problémem jsou záchody - sice po cestě na nějaké narazíte, ale komu by se chtělo na horách platit za záchod? A poznámka závěrem: nevěřte žádným řečem, které tvrdí, že cesta vede po rovinně.

Den čtvrtý: CINQUE TORRI

Cinque Torri je skalní útvar skládající se z několika strmých věží (oficiálně se uvádí pět - Torre Grande, Torre seconda, Torre Latina, Torre Quarta a Torre Inglese, ale já jich napočítala víc, nejspíše kvůli zhroucení vrcholu Trephor před dvanácti lety), nachází se mezi průsmykem Falzarego a městem Cortina d'Ampezzo a je vyhledávaný krom obyčejnými turisty také horolezci.

Lístek na lanovku stojí okolo 10 Euro. Okolo Cinque Torri opět vede poučná stezka zasvěcená první světové válce, tentokrát ale i s různými tabulemi a popisky. Můžete se projít asi třemi okruhy, já si zvolila ten nejdelší a o nikterak náročnou cestu se nejednalo. I cesta pěšky dolů je příjemná a i přes znatelné převýšení únosně náročná.

Den pátý: ROTWAND

Poslední den našeho pobytu jsme se po cestě domů rozhodli projít kolem masívu Rotwand a posléze opět pěšky dolů. Lístek na lanovku stál okolo 12 Euro. Na vrcholku máte možnost projít si tzv. Rodinný okruh a další, po široké cestě a vesměs po rovinně, což se vzhledem k tomu, že nás opět stihl déšť, hodilo. Stejně tak i cesta dolů, kterou můžete jít buďto po cestě, jež se v zimě promění v bobovou dráhu, nebo po sjezdovce, se i přes převýšení dala skousnout.

Přestože jsem z tohoto zájezdu měla zpočátku obavy a příliš jsem toho neočekávala, nakonec se mi zde moc líbilo - i když pršelo - a rozhodně mám do budoucna v plánu se zde alespoň jednou znovu zastavit.

A jak jste na tom s cestováním přes prázdniny vy?

Už jste někdy navštívili Dolomity?