Co mě dělá skutečnou

Jistě nejsem jediná, kdo má stále tak nějak pocit, že včera bylo teprve třicátého června. Bohužel realita je poněkud jiná, a tak ať chceme nebo ne, prázdniny, i přestože jsem si je o několik dní prodloužila, skončily a společně s nimi odešla i veškerá letní idylka, kterou nahradil nekompromisní a úlisný nepřítel se jménem škola.

Nemám ale v plánu tady lamentovat nad rozlitým mlékem, mým cílem je už tradičně uplynulý měsíc srpen, který byl doslova napěchovaný k prasknutí. 

Co jsem o prázdninách prožila, kde jsem byla nebo co nového sehnala? Možná vás to vůbec nezajímá, ale možná, že ani to není důležité.

TÝDEN PRVÝ

První srpnový týden jsem se po měsíci zašla podívat, co se změnilo ve městě. Pochopitelně jedno velké nic. Po dlouhé době jsem ale konečně opět zavítala do svého oblíbeného korálkového obchodu, odkud jsem si přinesla několik drátků, doplňků a samozřejmě hlavně korálky. Sháněla jsem také nový notes na poznámky ohledně blogu i školy, a nakonec jsem sehnala podobný, jako letos, jenom místo v červené v zeleném provedení, který jsem doplnila o ponožky laděné ve stejné barvě a šedomodrou mikinu. Vybrala jsem si několik dárků, které dostanu k narozeninám a na oběd si s rodinkou došla do naší oblíbené restaurace, kde jsem si dala tortilu se špenátem, kuřecím masem a salátem.

Zbytek týdne jsme potom strávili na chalupě - poprvé a naposledy po delší dobu pro tento rok.

TÝDEN DRUHÝ

Další týden jsem hlavně relaxovala. Přečetla jsem hodně knížek (konečně se mi podařilo dokončit Tygří ságu), koukala jsem na filmy a hlavně jsem opět propadla závislosti na anime, v hlavní roli s Levim z Shingeki no Kyojin.

V muzeu jsem narazila na tohle krásné památeční tričko
ve stylu Star Wars a zkrátka jsem nemohla odolat.

Protože jsme hodně času trávili doma nebo na zahradě a ten den zrovna mělo být poněkud sychravo, rozhodli jsme se zvednout své těžké zadky a vyrazili jsme do tankového muzea poblíž Benešova. Bezesporu to byl zajímavý zážitek, nicméně po několika napěchovaných halách mi obrněné transportéry začaly splývat s děly, motorkami a nakonec i letadly. Zastávám heslo: všeho s mírou. Nebo alespoň protentokrát.

Podruhé jsme vyrazili do města, poněvadž jsem začala zmatkovat a najednou potřebovala spoustu věcí - a to nejenom já. Mimo to jsem nakonec ukořistila i deštník a plavky.

V přelomu druhého a třetího týdne jsme se rozhodli dát si do těla a vyrazili jsme na Tauplitz, kde jsme si dali menší - haha - tůru, kolem zdejších jezer. Opět se ukázalo, že věřit průvodcům, které tvrdí "široká cesta po rovině" není zrovna nejlepší nápad.

Zmiňovaný deštník, který mi konečně bude ladit s barvou oblečení.

A plavky, kterým jsem dala u moře řádně zabrat.

TÝDEN TŘETÍ A ČTVRTÝ

Třetí týden jsme konečně odjeli k moři. Po dni cesty jsme zakotvili naše fáro na obligátním místě a vrhli se do vody. Do Chorvatska jezdím prakticky od malička, a přestože je všude plno lidí, odpadky a každý už tam byl desetkrát, přece jen má tahle země něco do sebe.

Počasí jsme měli vesměs teplé a slunečné, nicméně hned třetí den přišla bouřka, a tak se o vodě dalo říct snad jen že byla... osvěžující. Za ty dva, vlastně skoro tři týdny, nemůžu říct, že bych se nudila, vesměs pořád jsme něco podnikali: plavby na dlouhou vzdálenost, výlety do města (kde jsem si konečně koupila klobouk), skákání šipky ze skal i z mola, večerní procházky po pláži ve snaze nasbírat pokud možno co nejvíc dlaždic a ochutnala jsem borůvkovou, citronovou a banánovou zmrzlinu i palačinky s čokoládou. Dvakrát jsme si půjčili také člun. Hlavně neříkat králík! Jednou jsme s ním objeli ostrov Brač a okolí a podruhé odlehlou část Hvaru, kde se mi moc líbilo. Mimo to jsme se také rozhodli půjčit si duši, která se vozí za člunem. Zpočátku jsem byla poněkud skeptická a možná jsem měla i takříkajíc nahnáno, nicméně poté, co mě všichni přesvědčovali, že "nic se nemůže stát" a "je to přivázaný" jsem svolila. Chyba. Zdánlivě nemožné se stalo, cosi se rozvázalo, prasklo, přetrhlo, překousl to žralok... zkrátka jsem se najednou ocitla úplně sama jenom s kruhem a škrtící záchrannou vestou uprostřed širého oceánu. Ten pocit nikomu nepřeju.

Jednou jsme také vyrazili na večeři. Chtěla jsem zachovat mořskou atmosféru, a tak jsem si dala pizzu s krevetami, cuketou, cherry rajčaty a rucolou a byla to... jedna z nejlepších pochutin svého druhu, kterou jsem v životě jedla.

Inu, a abych se už tuplem nenudila, potkala jsem předposlední den dlouho ztraceného přítele. Povídám: "Tady se mi to nezdá, tady by moh bejt nějakej had." Jen, co jsem to dořekla, se mi před nohou zkroutil čísi ocas a zmizel v trávě.

Jinak ale musím říct, že všechno docela dobře klaplo: krásná voda, dobré počasí, lidí méně než jsem čekala a ani nikomu nebylo špatně.

A to už je zmiňovaný klobouk.

NA VLNÁCH

Kdysi dávno jsem byla vysazená výhradně na poslouchání metalu s rockem a jejich odrůd. Tenkrát jsem byla v pubertě a myslela si, že nosit černé tričko a na hlavě sluchátka ze mě dělá hroznou drsňačku. Jak ale šel čas, tohle všechno mě tak nějak přešlo a zjistila jsem, že dokážu poslouchat prakticky od každého žánru něco, pokud narazím na dobrého interpreta. Nikdy jsem nebyla zastánce všeho toho škatulkování jako "Jé, ty jsi metalistka!" a osobně zastávám názor, že je dobré mít obecný přehled.

A proto experimentuji. Obzvlášť se to pak ukázalo v létě, kdy mě tak nějak obklopovala odlehčená atmosféra a nálada.

SKILLET - The Resistance

OF MICE & MEN - Real

CROWN THE EMPIRE - Kaleidoscope

DELAIN - The Glory And The Scum

SIMPLE PLAN - What If

LINKED HORIZON - Guren no Yumiya (Shingeki no Kyojin OP 1)

YOKO HIKASA - Utsukushiki Zankoku na Sekai (Shingeki no Kyojin END 1)

Pár letních pohodovek:

MAîTRE GIMS - Est-ce que tu m'aimes

CELINE DION - Eyes On Me

TWENTY ONE PILOTS - Stressed Out

LOUANE - Avenir

BETH CROWLEY - Warrior

SVRCINA - No Matter What They Say

I won't let you replace, what makes me, makes me real.

Nenechám tě nahradit to, co mě dělá skutečným.

Moje prázdniny skončily až čtvrtého září, když jsme se vrátili domů. Dnes jsem úspěšně přežila svůj první školní den, ale abych pravdu řekla... docela by mi to stačilo a dala bych si další prázdniny. Třeba jenom mini. Září bude hodně náročný měsíc a to v mnoha směrech. Z hodně věcí jsem nervózní a z další spousty mám strach, takže doufám, že to snad všechno nějak dopadne.
Občas se mi zdá, že je tenhle život hrozně komplikovaný. Jenže pak mi dojde, že to tak třeba má být. Že všechno to nepříjemné, stejně jako lidé a věci, které miluju, mě dělají tím, kým jsem. 

Dělají mě skutečnou.