7 typů lidí na sjezdovce

Letošní lyžarská sezóna se už sice pomalu a jistě uchýlila ke svému konci, ale možná právě proto je teď ten pravý čas se po ní ohlédnout. Když jsem se před týdnem sama vrátila ze sjezdovky, napadlo mě, že by mohlo být zajímavé nějak utřídit různé typy lidí, které jsem tam potkala. A jakmile byla ta myšlenka na světě, už se mi ji nepodařilo zkrotit. Proto vám tu dnes naservíruji svůj vlastní přehled nejčastějších a nejzajímavějších typů bytostí, s nimiž se můžete na sjezdovce setkat.

1. S L U N Í Č K Á Ř I

Jak už tohle pojmenování napovídá, sluníčkáři jsou prostě v pohodě. Když se dosyta vyspí a nasnídají, hezky v klidu a beze spěchu se vyvezou na kopec, rozloží lehátko a nastaví své bledé líce horskému UV záření. A takhle, často ve zcela nezměněné poloze, jsou schopni strávit celý den. Nic je nestresuje, nic závažného nemusí řešit - snad až na to, jestli si nezapomněli namazat nos. Jak jsem říkala, prostě sluníčkáři.

2. P I V K A Ř I

Pivkaři se zpravidla vyskytují na podobných místech jako sluníčkáři a i jejich ranní rutina bývá víceméně stejná. Jen co je lanovka vyveze nahoru, pořádají hromadné nájezdy na hospody a bary, odkud se do konce dne ani nehnou. Na rozdíl od zmíněných sluníčkářů ale netráví svůj čas na sněhu ani zdaleka tak poklidně. Právě naopak - mezi typické znaky, jež je popisují, patří hulákání, chechot, prozpěvování či různé tanečky a poskakování. Upřímně řečeno pokaždé, když nějakého toho pivkaře na lyžích potkám, v duchu žasnu, že se dostane ve zdraví až dolů. Jak to s tak velkým podílem promile v krvi dokáže, pro mě zůstává ve hvězdách.

3. S L A L O M Á Ř I

Tenhle typ lyžaře či snowboardisty poznáte doslova na míle daleko a stačí vám k tomu jedna jediná věc. Když si totiž budete prohlížet poloprázdnou nebo dokonce úplně vylidněnou sjezdovku, tato záhadná bytost místo toho, aby se držela na své polovině, se pomalu a nenápadně přibližuje k vám a to jenom proto, aby si z vás nakonec mohla udělat doslova slalomovou branku, kterou div že nesrazí. Z mého úhlu pohledu na to není žádné vysvětlení, pro které bych měla pochopení. Snad potřeba strhnout na sebe pozornost? Možná pro zvýšení adrenalinu v krvi? Kdoví. Každý má něco.

4. S N Ě Ž N É  R O L B Y

Tyhle sněžné rolby naneštěstí nejsou stejně užitečné jako jejich kovoví příbuzní, přestože účel jejich existence je mnohdy podobný, ne-li úplně stejný. Mezi tuto skupinu lidí patří zejména jedinci se snowboardy, ale abychom nekřivdili lyžařům, i ti se zde občas objeví. Mívají ve zvyku se vždy v nečekané chvíli doslova kecnout na zadek doprostřed sjezdovky, hodnou část jí před sebou shrnout a srolovat v oblaku prašanu, než je poctivá síla zemské přitažlivosti v kombinaci s třením sama zastaví. Nejspíš jsou z toho zážitku pokaždé tak trochu v šoku, protože zdaleka ne zanedbatelnou chvíli zůstávají sedět, než se z utrženého traumatu vzpamatují, podaří se jim vstát a o několik metrů dál opět spadnout. Ještě stojí za zmínku, že u nás doma se pro tuhle skupinu lidí vžilo lidové označení "sněžný prase". Není těžké uhodnout proč.

5. Z Á V O D N Í C I

Tato skupina lidí ještě nepochopila, že 99,37% sjezdovek je přístupných a otevřených zejména pro obyčejné smrtelníky, tedy rodiny s dětmi, zamilované páry, mládež a další jim podobní. Nadšení do zimních sportů je jedna věc. Závodníkům to ale očividně nestačí. Z nějakého důvodu si myslí, že když si na záda nalepí pomyslné závodní číslo, sjezdovka rázem patří jenom jim. Nebo všechny ty ostatní lidi, které v rychlosti 220 kilometrů v hodině míjí, jenom nevidí. Těžko říct.

6. H O R A L O V É

Na horaly můžete narazit také pod názvem ranní ptáčata. Ráno vstávají, aby mohli chytnout první lano, zatímco domů sjíždějí až s posledním. Navíc jsou úzce spjatí s přírodou, takže namísto toho, aby si v poledne sedli do vydýchané hospody, raději dávají přednost svalení se do sněhu, dýchání svěžího horského vzduchu a místo řízku s hranolky si bohatě vystačí s pár sušenkami, houskou nebo jablkem.

7. F R E E R I D I S T É

Freeridista. To je člověk, který ignoruje většinu upravených cest a snad je pro něj i urážkou, že rovnou nemůže jet svou vlastní. Freeridisté často bývají lidé od rány s obličejem plným sněhu či ztracenými hůlkami, ale dobře vědí, co od tohohle sportu chtějí a toho se jen tak nevzdají. Prorážení hromad čerstvě napadaného sněhu jako sněžný pluh je pro ně pravou definicí svobody.

Doufám, že jste všichni pochopili, že většina toho, co v předchozích odstavcích padlo, je myšleno v mírné nadsázce. Rozhodně nebylo mým záměrem někoho urazit či pobouřit, přesto v tom pochopitelně můžete vysledovat i satiru a zamaskovanou kritiku dnešní společnosti, ale o tom ať už si udělá obrázek každý sám.

Co vy a zimní sporty?
Poznali jste se v některém z typů? Já se otevřeně hlásím ke skupině horalů a freeridistů.