... a jestli ne, tak něco děláš špatně

Únor. Jistě jste si už všimli, že tu dávno máme březen a článek z minulého měsíce nikde. Popravdě řečeno nebýt intenzivního pošťuchování ze strany jedné ze čtenářek (musela jsem to tak napsat - zní to pěkně, víš?), možná byste se ho nedočkali ani za týden. Mohla bych říct, že je to časem, ale skutečnost je taková, že za to ani tolik nemůže. Zkrátka jsem rozvrh svých aktivit rozestavila tak, že se mi do něj psaní blogu už pořádně nevešlo. A i kdyby vešlo, nakonec jsem se vždycky rozhodla pro jinou náplň, ve většině případů představující spánek a lenošení. No - a tady to máme.

STUDENTEM ČISTĚ NESTUDIJNĚ

Tenhle měsíc se vlnil jednoznačně v rytmu olympiády - a to nejen té zimní. Stihla jsem se totiž dostavit na okresní kolo olympiády z českého i německého jazyka. Z češtiny jsem měla nervy nadranc (netrefím tam, ztratím se, nikoho neznám...). Paradoxně z testů jako takových jsem ale ani strach neměla. Jazyková část nebyla těžká, jen se dala pochopit různými způsoby, což byl nejspíš hlavní kámen úrazu. Jako obvykle mě zachránil sloh, díky kterému jsem se na konečném žebříčku vyšplhala až na osmé místo (celkově byl mimochodem druhý nejlépe hodnocený), což je celkem solidní výsledkem vzhledem k tomu, že bylo asi čtyřicet účastníků.

Pár dní na to následovala němčina, které jsem se účastnila spolu s kamarádkou. Tentokrát jsem byla sice v klidu z prostředí i poslechu, zato mi nedala spát konverzace. Ono taky vyprávět na téma Einkaufen dá člověku do těla. Nakonec to ale dopadlo více méně dobře a jsem za tu zkušenost ráda - v uvozovkách mám za sebou takovou menší maturitu, alespoň co se nervů týče. Nejvíc mě ale pobavilo, že jsme s kamarádkou opět skončili úplně stejně (10.-11. místo), a aby toho nebylo málo, nejen že jsme měli stejně bodů, ale dokonce i stejně rozvržené do části poslechové a konverzační. Nejspíš nad námi někdo bdí. Už se toho stalo moc, aby mi někdo mohl tvrdit, že to je jen náhoda. Psychické rozpoložení a trauma jsme se potom rozhodli vykompenzovat v indické restauraci - s touhle vidinou bych si to zopákla klidně párkrát do týdne.

Jedna blíže nespecifikovaná osoba má nejspíš pravdu - asi je se mnou vážně něco špatně, když je na obou dvou předních fotkách jídlo. Hmm. No a co?!

Co se týče školy jako takové, je znát, že tu máme druhé pololetí a nudná stereotypní rutina se alespoň místy tříští. Například barevným týdnem nebo přednáškami - i když nemůžu říct, že by mě řeč pana Rychetského zrovna něčemu přiučila. Zhlédla jsem i dvě divadelní představení - Čechomoří (zajímavý námět, ale zpracování pokulhávalo) a Kati (černé komedie, to vážně můžu). A taky jsme, poněkud s předstihem, definitivně a především demokraticky zvolili krále letošního Majálesu.

Z TŘÍDNÍ KRONIKY

Zeměpisná odhalení:

- "Jsou tam takový roviny... až na ty pohoří."

- "Já si myslela, že si třeba vybereš oblast, kterou jsme už probírali..."

Inspirativní hodiny chemie:

- "Kdybys chtěla být býložravec, tak by tě stvořil jako..."

  "Jako krávu."

- "Ty jdeš na jedničku a já jdu kam?"

  "Na kafe."

- "Zvedněte ten svůj meloun nebo co to je."

Dokonce i s učebnicemi českého jazyka je občas zábava:

"Kdybych měl peníze, cestoval bych." Následuje věta: "Kéž bych nemusel cestovat."

Otázky ohledně vodních živočichů, které si pokládáme asi všichni:

"A jak jsou na tom s rozmnožováním? Když jsou u někoho v hubě, tak se to dělá dost těžko."

Na hodinách matematiky máme obvykle mnoho dotazů - ale jen málokdo se je odváží vyslovit nahlas:

"Máš nějaký dotaz, než odejdeš?"

"No, jestli můžu odejít."

VŠUDE DOBŘE...

Únor jsem odstartovala jednou dlouho očekávanou akcí - besedou v Sedlčanech s Martinem Macíkem Jr. Když jsme dorazili, tak trochu se mě chopila závrať, jakmile jsem zahlédla tu frontu. Nakonec se ale lidi namačkali neznámo kam a my dokonce chytili i dobrá místa. Další skvělá zpráva na sebe nenechala dlouho čekat - účastnil se totiž i Jan Brabec, motorkář ze stejného týmu, který se letos účastnil Dakaru poprvé (a hned se stal nejlepším Čechem!). Co vám mám povídat, stejně jako loni to byl perfektní večer. Zároveň musím podotknout i to, že probíhal v úplně jiném duchu než posledně. Nejednalo se o souhrn a ve své podstatě takové opáčko toho, co už víme, ale kluci vypíchli ty nejlepší momenty, doplnili je o videa a hlášky a ve výsledku se jednalo o něco, co zkrátka nikde jinde nedostanete. Příští rok jedu znova a budu pevně věřit, že na Dakaru na nás čeká bedna.

Tuhle dokonalou fotku jsem si nemohla odpustit - zároveň jsem ale neměla to srdce připravit vás o svou lehce inkognito image.

Člověk si myslí, že když něco dělá desetkrát, pojedenácté ho už nemůže nic překvapit. Jako třeba to, že vjede na led s chrániči na bruslích. Proč bychom se ale nezasmáli, že? Na brusle se mi pak podařilo vyrazit koncem měsíce ještě jednou a to na rybník, který se konečně uráčil pořádně zamrznout.

ŽIVOT JE...

... svině a jestli ne, tak něco děláš špatně. Tenhle měsíc to sice neplatilo, ale z nějakého důvodu se mi ten citát hrozně zalíbil a nemohla jsem si ho odpustit.
Během mého únorového studentského živoření se mi podařilo všechnu divokou zvěř začínající na S úspěšně zahnat do lesa. Z volnočasových malicherností jsem toho pak zvládla kupodivu docela dost. Ze seriálů mám stále rozkoukané Vikingy a konečně jsem se naplno vrátila k anime. Black Clover mě prozatím omrzelo, ale vyspravila jsem si chuť a podruhé zkoukla Bungou Stray Dogs a vrhla jsem se na Ao no Exorcist (čekala jsem od toho něco trošku jiného, ale bylo to celkem dobré).

Filmům jsem se věnovala opravdu hodně. Když na to teď tak koukám, nějak nemůžu pochopit, kdy jsem to všechno stihla. Začala jsem s Red Riding Hood (viděla jsem tenhle snímek už podruhé, a i když to není ukázkový Ačkový film, něco na něm mě zkrátka očarovalo), následoval druhý díl The Purge: Anarchy (lepší než jednička), rozkoukala jsem Kick-Ass, viděla oba dva díly Kingsmana (nikdy bych to nečekala, ale bylo to vážně skvělé). Potom jsem sáhla do trochu jiného soudku a vytáhla Všechno, úplně všechno (knížku jsem nečetla, ale film se mi líbil), V srdci moře (Moby Dick a Chris Hemsworth v jednom filmu? No neber to!). Svou tour jsem pak zakončila Cestou kolem světa za 80 dní (klasika, ale krásná) a novinkou Geostorm (v porovnání s ostatními katastrofickými filmy poslední doby docela úspěch).

Knih bylo spíše pomálu. Koukla jsem na pár klasiků - Ocelové město nebo Stařec a moře (skvělé knihy). Konečně jsem se dostala taky k Divotvůrci (fajn oddechovka) a Tower of Dawn. A co se mé literární činnosti týče, momentálně se potácím takříkajíc z ničeho do ničeho. Mám hlavu plnou nápadů, ale nezvládám je převádět na papír. Snad se to zlepší. Momentálně jsem ze sebe dostala to nejlepší a stále načerpávám nové síly, abych to mohla zopakovat.

NOVINKY

Pro únor se na mě usmálo štěstí na blogu Knižní deníček a vyhrála jsem opravdu zajímavou knížku: Čtyři poutníky od Jakuba Trpiše. Láká mě hlavně kombinace sci-fi a fantasy žánru, plus skutečnost, že autorem je Čech. Jsem zvědavá, jaký výsledný produkt z téhle reakce vylezl.

ROZLADĚNÁ

Co se hudebních novinek týče, nestojí to moc za řeč. Narazila jsem na pár pro mě nových interpretů a Three Days Grace zveřejnili prvních pár písní ze slibovaného nadcházejícího alba (zatím jsem ale spíše rozpačitá) a to je tak asi všechno.

MANAFEST - Fire In The Kitchen

KAMELOT - Insomnia

THREE DAYS GRACE - I Am An Outsider

RED - Chasing Your Echo

AGAINST THE CURRENT - Legends Never Die

NO RESOLVE - Dancing With Your Ghost

WRITTEN BY WOLVES - To Tell You The Truth

THE BOSSHOSS - Word Up (Kingsman)

UVERWORLD - Code Pride (Ao no Exorcist OP 1)

VARIEN - Blood Hunter

THEFATRAT ft. LAURA BREHM - Monody

SAM TINNESZ ft. YACHT MONEY - Play With Fire

CELTIC WOMAN - Tír na nÓg

A WRINKLE IN TIME - Sweet Dreams (Cover)

HEY VIOLET - O.D.D.

ELENA ft. GLANCE - Mamma mia (He's Italiano)

LOLA BLANC - Don't Say You Do

PARAMORE - Hard Times

BLACKMORE'S NIGHT - Loreley

MILCK - Devil Devil

VANIC XZELLA DAY - Hypnotic

MEISA KUROKI - Wired Life (Ao no Exorcist END 2)

JEFF THE KILLER - Let Me Die (Nightcore)


A jak vypadal váš únor?