Jsem OUTSIDER - Three Days Grace

Three Days Grace je kanadská skupina z Toronta, která oficiálně existuje už přes dvacet let a proslula především svou hard rockovou a post-grundge hudbou. Jako již šestá deska v řadě a zároveň druhé album s novým zpěvákem Mattem Walstem vyšel devátého března tohoto roku dlouho očekávaný Outsider. A jak už vypovídá název, je to výjimečný poslech.

Zdroj obrázku: http://cdn.shopify.com/

S T Y L  A  Z M Ě N Y

Nejspíš je chyba srovnávat album se starší tvorbou této skupiny (už kvůli změně zpěváka), přesto si to nemohu odpustit, stejně jako se nemůžu ubránit dojmu, že na rozdíl od One-X (2006), Life Starts Now (2009), Transit Of Venus (2012, poslední deska se zpěvákem Adamem Gontierem), ale i Human (2015, již s Mattem Walstem), Outsider cosi postrádá. Nějakou jiskru, zápal, šťávu. Něco navíc, cosi, co Three Days Grace vždy odlišovalo a díky čemu jsem se k nim vracela, aniž by se mi jejich hudba oposlouchala. S menším odstupem se mi padesát procent písní na desce jeví jaksi ploše a podobně. A právě to je největší problém: absence plastičnosti a splývání v jeden velký mastný flek.
Tento dojem z mého pohledu více méně rozbíjí povedené kousky jako je Right Left Wrong, Me Against You, Strange Days nebo The New Real. Osobně z nich cítím mnohem více energie, je to ten typ hudby, co se vám zavrtá hluboko do mozku a do jejíhož rytmu poklepáváte ukazováčkem o desku stolu, aniž byste o tom věděli. Velká škoda, že takové nejsou všechny.

P Ě V E C K É  V Ý K O N Y

Jak už jsem se určitě bezpočetněkrát zmiňovala, Matt Walst má v porovnání s Adamem Gontierem značně omezené rozsahy. Což je koneckonců jeden z důvodů, proč jsem druhého zmiňovaného zpěváka vždy tak obdivovala - protože má hlas jako kanón, který odnepaměti tvořil srdce Three Days Grace, které divoce a často nezřízeně tlouklo. S příchodem Matta Walsta se ten tlukot poněkud zklidnil. Matt Walst sice bezpochyby má talent a jeho zpěv je příjemný, sedne do instrumentálních podkladů, nicméně neustále se pohybuje na podobných úrovních. Má strach nebo se spíše nedokáže ponořit a vynořit z hladiny, aby pořádně zčeřil hudební vlny.
Abych ale pořád jen nehanila, už u Human jsem musela připustit, že přestože je to jiné, Matt Walst se své role ujal obstojně. Poslouchá se příjemně, ladí s hudebním podkladem a do celkové atmosféry, kterou má album vytvořit, tak nějak všechno zapadá a co je hlavní, zapadá to do sebe a pohromadě to funguje.

Zdroj obrázku: http://assets.blabbermouth.net/

I N S T R U M E N T Á L N Í  S T R Á N K A
Z instrumentálního hlediska skupina pokračuje přesně tam, kde u minulého alba (Human, 2015) skončila. Často se opakují podobné motivy a linie, nutno ovšem poznamenat, že ačkoliv se mohou jevit jednolitě, jsou to tzv. dobré motivy, které určují styl skupiny, stmelují její tvorbu a zanechávají tak v posluchači dojem, že album působí jakýmsi si sjednoceným a celistvým dojmem. Což je podle mě hodně důležitá složka, protože co si počít s deskou, která zní pestře jako velikonoční vajíčko, až to bije do očí i uší.
Důležité je i to, že si skupina stále drží svůj styl, tudíž hard rock, lehký post-grunge a špetku alternative. Nenarazíme tu na žádné moderní a elektrické prvky, což také hodně oceňuji. Three Days Grace je totiž jedna z mála kapel, která se nenechává příliš ovlivňovat dobou a nevyvíjí se k horšímu, nepřiklání se k popovým vlnám, jak tomu v mnoha případech je. A to je zatraceně dobře.

T E X T Y  A  K O N C E P T Y

I po letech zkušeností s mnoha jinými interprety stále zastávám názor, že Three Days Grace rozhodně patří mezi hudební skupiny s nejlepšími texty. Tahle deska je tomu jedině důkazem. Samotný pilotní song I Am An Outsider sice z hudebního hlediska považuji spíše za slabší kousek, avšak z pohledu textového rozhodně patří mezi nejpodařenější. Stejně tak musím vyzvednout kupříkladu i lyrics k Strange Days nebo Right Left Wrong. Jsou to klasické rockové texty častokrát na aktuální či pochmurná témata, která v sobě nesou jisté poselství, povzbuzení a dávku odvahy pro všechny, kdo se odváží se nad nimi zamyslet.

A L B U M  J A K O  C E L E K

Outsider je typ alba, který se člověku musí jak se patří rozležet. Psát recenzi po několika prvních posleších by byla osudová chyba. Co se totiž zpočátku jeví jako směsice smíšených a rozporuplných pocitů, ne-li dokonce lehké zklamání, se časem v člověku usadí a výsledný efekt je častokrát o celých tři sta šedesát stupňů jinde.
Jedná se o jakýsi standard, který se od této skupiny už tak nějak očekává. Outsider je plný skvělých písní - stejně jako těch méně dobrých. Nicméně je to bezesporu deska, která obstojně navazuje na dlouhou hvězdnou kariéru Three Days Grace a pokračuje v ní a kterou si rádi připíšete na seznam oblíbených alb. 

A jaký máte na nové album Three Days Grace názor vy?