Přestože se v květnu událo nespočet věcí, pro mě bude tenhle měsíc nejspíš už napořád měsícem zmatků. Větrné smrště a bouře, evakuace školy i úprky z města, úsměvné návštěvy doktorů či hlavního města a mnoho dalšího v konečné kombinaci ani nedává šanci něčemu jinému. Zkrátka se to nedá nazvat jinak než jako hromadný kolaps.
HAVÁRIE A ŠKOLA NA VODĚ
Za těch několik týdnů, vlastně už spíš měsíců, jsem si v rámci možností zvykla, že nemá-li můj život přijít k úhoně, musím být neustále ve střehu před létajícími cihlami, padajícím lešením, jeřáby a dalšími nestvůrami. Co ale nikdo nečekal - no dobře, čekali jsme to všichni, snad až na samotné vedení školy - bylo, že se na nás ten strop nakonec opravdu začne doslova a do písmene padat. A tak bylo druhé patro hned na začátku května zavřeno poprvé. Což ovšem problém nijak neřešilo, protože další týden se žáci nahrnuli zpět do lavic a přestože díry ve stropu se zacpaly plachtovinou a cihlami, praskání zdí pokračovalo vesele dál.
Skoro na dva týdny to vypadalo, že katastrofa je prozatím zažehnána. Jenže pak nastoupila série smrští a bouří. A co se asi tak může stát s domem, který nemá střechu, zato hromadu děr místo ní? V konečném výsledku tedy doslova pršelo i vevnitř. Marně jsem se tedy utíkala před průtrží, která by mohla obstojně konkurovat té londýnské, schovat do školy. Všechny odpadkové koše z budovy pak zmizely, protože se do nich uklízečky snažily nachytat vodu, leč marně - zkuste pár kbelíky zastavit řeku, která se valí po schodech.
Dle vyjádření statika se není čeho obávat. Stačí ale pár pohledů na promáčené zdi, pobořené stropy a kbelíky po schodech, aby člověk o jeho tvrzení začal pochybovat. Nehledě pak na naprostou nedychatelnost, smrad a vlhkost uvnitř budovy.
A co se dělo kromě technických havárií? Inu, vlastně nic moc. Díky maturitám byl ve všem ještě větší bugr než obvykle - i když ne že by mi to bůhví jak vadilo, člověk se alespoň sem tam z něčeho ulil - a do toho všeho jsem si ještě musela zařídit předčasné uzavření klasifikace. Jednu chvíli to vypadalo celkem beznadějně, ale nakonec se to nějak spláchlo. Asi takovou jedinou větší akcí, s čímž souvisí i pár vedlejších, byl už tradičně Majáles. I přes nepřízeň počasí nakonec na průvod nesprchlo, ale i tak si nemůžu odpustit poznámku, že letošek tak nějak... upadal. V rámci festivalu jsme ale aspoň byli na výstavě architektury, na poněkud nevydařeném workshopu s Amnesty International (pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsou ti lidi tak naivní a hloupí, anebo si myslí, že tak naivní a hloupí jsme my), v mezičase v Costa Coffé a po pátečním průvodu na obědě v restauraci.
Z TŘÍDNÍ KRONIKY
Z TŘÍDNÍ KRONIKY
Na biologii už mě nepřekvapí snad vůbec nic:
"Rejnoci si užívaj zábavnější sex než kapři."
"Já s tím problém nemám. Já se klidně můžu za rybu začít považovat!" /horlivě/
"Má tvar... přesýpacohodinovitej."
"Možná tim otvíral konzervy." (prehistorický žralok a jeho tlama)
Šokující matematika:
"Budu potřebovat 2000 žen a zplodit 7 dětí denně, abych měl 100 000 dětí."
"Zůstaňte u matematiky, vy byste nebyla dobrej detektiv."
"Máme nový pozdrav: rostoucí - klesající." - "To neni nový." (narážka na hajlování)
"Neříkáte vy místo sprostýho slova maturita?" - "To je substituce!"
Čeština, čeština a trocha literatury:
"Já tam mam soudce Žalmana." - "Soused."
Uvádění metafor. Začalo to tím, že je slunce zlatý kotouč. A kam jsme to s naší fantazií dopracovali? "Třeba měsíc a bílá koule na obloze."
"Jaké je vyznění tohoto díla?" - "Nakonec umře."
Angličtinář se s tím nepárá:
"Vy dvě se budete hlásit a ty *jméno na J*, ty budeš předstírat záškrt."
To, že vám angličtinář rozdá už předem vyplněný test, to se člověku taky nestává každý den.
Němčina válí: "Ještě ticho a píšem písemku. Teda, ještě slovo..."
Chemie a vrtání. "Vy jste nějakej žlutej. Je vám dobře? No nevypadáte moc dobře. To je z toho hluku."
Potopa a chytání deště do kýblů. "To plavání se nám bude hodit."
"Kdyby to byli naši dělníci, tak je nechám jet rovně. To si napiš!"
Výtvarkové šílenství aneb zjišťování, kdo chybí: "Jo, všechny je zapíšeme, všechny."
"Koho máte za třídního?" - "..." - "Ježiš marja."
"S čím se studentům plete umění akce?" - "Umění reakce?"
"Vždycky říkám studentům: hlídejte, já si potřebuj sáhnout. Zejména na sochy."
DOMA DOMA DOMA
První máj jsme strávili v rybí restauraci, kde jsme opožděně slavili osmdesátiny a já poprvé v životě ochutnala candáta. Proběhl taky další pokus o zachování štíhlé linie, když jsem osedlala svého nezkrotného oře a vyrazila na kolo. Poměrně neškodný rodinný výlet se proměnil v pěkně dobrodružnou cestu hraničící s bojem o přežití počínaje mizící cestou, drkotáním přes dlažební kostky a gigantické kořeny, nečekaně prudké kopce, které nebyly na mapě, jeleny a srnkami skákajícími po silnici, čerstvé bahno nebo jezera přes celou cestu, do nichž se některým účastníkům zájezdu podařilo zahučet i s botami. Hádáte správně, že konkrétně jsem to byla já.
Protože přišlo jaro, které se spíš podobá létu, hodně času jsme strávili i na chatě, grilovali jsme a taky jsem poprvé v životě ochutnala zmrzlinu s příchutí zeleného čaje. Za zmínku stojí také vtipná stavba, která se už pár týdnů odehrává na naší zahradě. Snad už jen historka z minulého týdne (dělníci přijeli pozdě a bez dlažby, kterou nemohli vyzvednout, protože byl kdosi na masáži, a když měli nastartovat bagr, zjistili, že si klíčky zapomněli doma - takže opět odjeli) mluví tak nějak za všechno.
Jak jste už možná mohli zachytit v nultých zápiscích, sedmého jsem jela do Prahy kvůli předoperačnímu vyšetření, což mi značně pochroumalo náladu, kterou jsem si den na to pokusila spravit nákupy v Linzi. A že to byly pořádné haldy oblečení - přinejmenším z Primarku.
První máj jsme strávili v rybí restauraci, kde jsme opožděně slavili osmdesátiny a já poprvé v životě ochutnala candáta. Proběhl taky další pokus o zachování štíhlé linie, když jsem osedlala svého nezkrotného oře a vyrazila na kolo. Poměrně neškodný rodinný výlet se proměnil v pěkně dobrodružnou cestu hraničící s bojem o přežití počínaje mizící cestou, drkotáním přes dlažební kostky a gigantické kořeny, nečekaně prudké kopce, které nebyly na mapě, jeleny a srnkami skákajícími po silnici, čerstvé bahno nebo jezera přes celou cestu, do nichž se některým účastníkům zájezdu podařilo zahučet i s botami. Hádáte správně, že konkrétně jsem to byla já.
Protože přišlo jaro, které se spíš podobá létu, hodně času jsme strávili i na chatě, grilovali jsme a taky jsem poprvé v životě ochutnala zmrzlinu s příchutí zeleného čaje. Za zmínku stojí také vtipná stavba, která se už pár týdnů odehrává na naší zahradě. Snad už jen historka z minulého týdne (dělníci přijeli pozdě a bez dlažby, kterou nemohli vyzvednout, protože byl kdosi na masáži, a když měli nastartovat bagr, zjistili, že si klíčky zapomněli doma - takže opět odjeli) mluví tak nějak za všechno.
Jak jste už možná mohli zachytit v nultých zápiscích, sedmého jsem jela do Prahy kvůli předoperačnímu vyšetření, což mi značně pochroumalo náladu, kterou jsem si den na to pokusila spravit nákupy v Linzi. A že to byly pořádné haldy oblečení - přinejmenším z Primarku.
ČISTĚ NESTUDENTSKY
Ve volném čase jsem toho ani zdaleka nestihla tolik, kolik bych chtěla. Důvodem je pravděpodobně neustálé nestíhání a taky nepřetržitý stres, kterého jsem se od návratu z Prahy nezbavila a nejspíš už ani nezbavím, dokud celou tu maškarádu nebudu mít za sebou.
Čtenářsky se nejedná o žádný extra výkon, ale ani propadák. Poslední dobou je pro mě pořád těžší najít knihu, která by mě opravdu bavila - a co mě nebaví tolik, jak bych chtěla, to čtu dlouho. Ale k věci. Dokončila jsem další ze sbírek H. P. Lovecrafta o mýtu Cthulhu, Mýty a legendy z celého světa (senzační knížka od Reader's Digest s překrásnými ilustracemi a výběrem pověstí ze všech možných koutů světa), Píseň krve od Anthony Ryana (od téhle knihy jsem toho čekala opravdu hodně, což byla patrně první z chyb a zapříčinila, že jsem byla v konečném výsledku spíš zklamaná - můj názor si koneckonců můžete přečíst zde), Pygmalión od G. B. Shawa (klasika, hezká i přesto, že jsem celý příběh už před čtením znala) a konečně jsem se dostala i k práci Jo Nesbøho, konkrétně k Macbathovi (netrvalo dlouho, abych pochopila, proč se o něm tak mluví). Vyzkoušela jsem taky trochu moderní poezie v podání Amandy Lovelace a její The Princess Saves Herself in this One (a zjistila jsem, že poezii asi prostě nerozumím).
Z filmů jsem dala šanci Kletbě bratří Grimmů (úžasný film, neskutečně jsem se u něj bavila a ta angličtina byla přímo senzační) a My Fair Lady (sice se trochu odtrhla od knižní předlohy, ale je to nádherný film a Audrey Hepburn v něm opravdu excelovala). Co se seriálů týče, v květnu jsem na ně neměla moc čas nebo spíš náladu, takže mám pořád rozkoukané American Horror Story a samozřejmě nadšeně hltám nové epizody The Handmaid's Tale, zato jsem ale po dlouhé odmlce dokončila anime Akatsuki no Yona (krásný pohádkový příběh, který zahřeje u srdíčka, se skvělou grafikou a postavami).
A abych nezapomněla na psaní. Z hlediska aktivní tvorby už se asi měsíc mořím s jednou hororovou povídkou a konečně to začíná vypadat na finále. Velkou radost mi ale udělala výhra v jedné literární soutěži, jíž se účastním už třetím rokem a zatím pokaždé úspěšně. Docela mě pobavilo, že jsem postupovala tempem: třetí - druhé - a letos první místo. Výhra - tím myšleno materiální - jako taková nic moc, ale dobrý pocit a vědomí, že to, co dělám, není úplně k ničemu, mi protentokrát stačí. A co si budeme nalhávat, i pocit vlastní důležitosti jednomu stoupne do hlavy. K čemuž se ovšem váže i další vtipná historka.
Redaktorka jistých místních listů se mnou měla dělat rozhovor do novin. Inu, jaké bylo naše překvapení, když se ukázalo, že slečna na to zapomněla. Nevadí, ozve se do konce týdne. Zavolala ovšem až o další týden později s tím, že zatím nemá zdání, kdy rozhovor trvající necelých pět minut - přičemž slečna nejenže nevěděla absolutně nic o mě, ale dokonce ani o té soutěži, ba co víc, ona snad ani netušila, že se vlastně bavíme o soutěži - asi vyjde. Zanedlouho to bude od vyhlášení výsledků skoro měsíc a rozhovor stále nikde. Skoro si ale začínám říkat, jestli to není lepší - aneb cokoliv, co řeknete, bude u soudu použito proti vám.
Ve volném čase jsem toho ani zdaleka nestihla tolik, kolik bych chtěla. Důvodem je pravděpodobně neustálé nestíhání a taky nepřetržitý stres, kterého jsem se od návratu z Prahy nezbavila a nejspíš už ani nezbavím, dokud celou tu maškarádu nebudu mít za sebou.
Čtenářsky se nejedná o žádný extra výkon, ale ani propadák. Poslední dobou je pro mě pořád těžší najít knihu, která by mě opravdu bavila - a co mě nebaví tolik, jak bych chtěla, to čtu dlouho. Ale k věci. Dokončila jsem další ze sbírek H. P. Lovecrafta o mýtu Cthulhu, Mýty a legendy z celého světa (senzační knížka od Reader's Digest s překrásnými ilustracemi a výběrem pověstí ze všech možných koutů světa), Píseň krve od Anthony Ryana (od téhle knihy jsem toho čekala opravdu hodně, což byla patrně první z chyb a zapříčinila, že jsem byla v konečném výsledku spíš zklamaná - můj názor si koneckonců můžete přečíst zde), Pygmalión od G. B. Shawa (klasika, hezká i přesto, že jsem celý příběh už před čtením znala) a konečně jsem se dostala i k práci Jo Nesbøho, konkrétně k Macbathovi (netrvalo dlouho, abych pochopila, proč se o něm tak mluví). Vyzkoušela jsem taky trochu moderní poezie v podání Amandy Lovelace a její The Princess Saves Herself in this One (a zjistila jsem, že poezii asi prostě nerozumím).
Z filmů jsem dala šanci Kletbě bratří Grimmů (úžasný film, neskutečně jsem se u něj bavila a ta angličtina byla přímo senzační) a My Fair Lady (sice se trochu odtrhla od knižní předlohy, ale je to nádherný film a Audrey Hepburn v něm opravdu excelovala). Co se seriálů týče, v květnu jsem na ně neměla moc čas nebo spíš náladu, takže mám pořád rozkoukané American Horror Story a samozřejmě nadšeně hltám nové epizody The Handmaid's Tale, zato jsem ale po dlouhé odmlce dokončila anime Akatsuki no Yona (krásný pohádkový příběh, který zahřeje u srdíčka, se skvělou grafikou a postavami).
A abych nezapomněla na psaní. Z hlediska aktivní tvorby už se asi měsíc mořím s jednou hororovou povídkou a konečně to začíná vypadat na finále. Velkou radost mi ale udělala výhra v jedné literární soutěži, jíž se účastním už třetím rokem a zatím pokaždé úspěšně. Docela mě pobavilo, že jsem postupovala tempem: třetí - druhé - a letos první místo. Výhra - tím myšleno materiální - jako taková nic moc, ale dobrý pocit a vědomí, že to, co dělám, není úplně k ničemu, mi protentokrát stačí. A co si budeme nalhávat, i pocit vlastní důležitosti jednomu stoupne do hlavy. K čemuž se ovšem váže i další vtipná historka.
Redaktorka jistých místních listů se mnou měla dělat rozhovor do novin. Inu, jaké bylo naše překvapení, když se ukázalo, že slečna na to zapomněla. Nevadí, ozve se do konce týdne. Zavolala ovšem až o další týden později s tím, že zatím nemá zdání, kdy rozhovor trvající necelých pět minut - přičemž slečna nejenže nevěděla absolutně nic o mě, ale dokonce ani o té soutěži, ba co víc, ona snad ani netušila, že se vlastně bavíme o soutěži - asi vyjde. Zanedlouho to bude od vyhlášení výsledků skoro měsíc a rozhovor stále nikde. Skoro si ale začínám říkat, jestli to není lepší - aneb cokoliv, co řeknete, bude u soudu použito proti vám.
NÁKUPY, NÁKUPY PŘICHÁZEJÍ...
Konečně zmiňované nákupy. Inu, co k tomu víc napsat? Naprostá většina - hlavně trička - jsou velkonáklad z Primarku (protože nekup to za tu cenu!). Stejně tak i pyžamo. Sice nejsem zrovna největší fanoušek HP, ale tohohle krasavce jsem prostě musela mít - navíc ty kalhoty jsou neskutečně pohodlné.
Konečně zmiňované nákupy. Inu, co k tomu víc napsat? Naprostá většina - hlavně trička - jsou velkonáklad z Primarku (protože nekup to za tu cenu!). Stejně tak i pyžamo. Sice nejsem zrovna největší fanoušek HP, ale tohohle krasavce jsem prostě musela mít - navíc ty kalhoty jsou neskutečně pohodlné.
Už dlouho jsem sháněla plavky tohohle střihu, ale nikdy jsem nenarazila na takové, s kterými bych byla spokojená. Až teď v jednom rakouském outletu.
A samozřejmě kloboukové šílenství. Konečně mám pořádný - velký a hoodně velký!
Na tohohle krasavce jsem narazila v LK a hned mi bylo jasné, že ho tam nemůžu jen tak nechat. Obsahově vypadá opravdu zajímavě a i angličtina na mě působí celkem schůdně.
Ještě zmíním jednu kosmetickou taštičku, o níž jste si už mohli přečíst zde.
NALADĚNÁ
Z hudebního hlediska jsem se v květnu ničemu zvláštnímu nepřiučila. Pár starých známých interpretů vydalo nové písně a na nějaké doposud neznámé jsem narazila, tak jako vždycky. Vzato kolem a kolem nic pamětného.
Z hudebního hlediska jsem se v květnu ničemu zvláštnímu nepřiučila. Pár starých známých interpretů vydalo nové písně a na nějaké doposud neznámé jsem narazila, tak jako vždycky. Vzato kolem a kolem nic pamětného.
OF MICE & MEN - Instincts
MARMOZETS - Play
SABATON - Carolus Rex (SV)
MINNIVA - Resist and Bite (Sabaton cover)
AVIATORS - No One Will Save You
POWERWOLF - Demons Are A Gilr's Best Friend
DEAD BYAPRIL - Loosing You
THE RASMUS - Wonderman
PVRIS - Anyone Else
HALFLIVES - Mayday
AUDIO NETWORK - This Is the Planet Earth
FAUN - Tanz mit mir
TOMMEE PROFITT ft. JUNG YOUTH & FLEURIE - In The End (LP cover)
HIDDEN CITIZENS - Moonlight Sonata
CHRISTIAN REIDL ft. ATREL - Calling Out
EXTREME MUSIC - Devil's Gonna Come
MIKE SHINODA - Running From My Shadow
SANTIGOLD ft. KAREN O - GO!
THEFATRAT ft. LAURA BREHM - Mayday
MADAME MACABRE - Painted Smile
A jak jste si užili květen vy?
no ja bych rekla ze toho stihas vic nez dost, alespon podle toho co vzdycky napises :-D
OdpovědětVymazatJá bych taky někdy chtěla klobouk! Jenže mám tak divnou hlavu, že mi žádný nikdy nesedí. :D
OdpovědětVymazat