Třetí zápisky nemocniční: Jídlo, kontroly a třetí týden

Jsou okamžiky, kdy si říkám, že se dá jen těžko uvěřit tomu, že jsou to už tři týdny, co jsem podstoupila ortognátní operaci. Načež několikrát zamrkám, promnu si oči a sama sobě vynadám, protože mi najednou připadá, že už jsou to snad roky a já se přitom plácám světem bez pořádného jídla a se zavřenou pusou teprve krátce. Ať už tak nebo onak, za těch dnes už třiadvacet dní člověk urazí dlouhou cestu. A kam přesně že ho zavede?

JÍDLO, JÍDLO, JÍDLO!

Tohle je pro mnohé bod číslo jedna - a ještě aby ne. Ptáte se, jestli je to tak zlé, jak se tvrdí? Inu, nevím, jestli je to vyloženě zlé, ale vzato kolem a kolem je to přesně tak, jak všude říkají. První týden budete rádi, když do sebe dostanete nějaký nutridrink, mléko a vodu. Druhý týden se to o něco zlepší, protože si začnete sundavat gumičky, tím pádem do sebe můžete nacpat nějakou výživu nebo kaši. V nemocnici vás zaúkolují měněním gumiček jednou denně, doma byste to dle jejich slov měli dělat dvakrát. Můj ortodontista dokonce říkal třikrát. Fígl je v tom nebát se a najít si svůj systém. Ano, je to otrava, i po třech týdnech stejná a snad ještě horší, ale přijdete na to, že hlad je zkrátka horší nepřítel, proti němuž se musíte spolčit s menším zlem.

Gumičky se tedy snažím sundavat na oběd (většinou nějaká kaše, viz dole + pudink, případně nějaká sladká tečka) a večer (polévka a opět nějaký jogurt nebo výživa). Kdy během dne to uděláte je asi jedno, ale večerní výměnu doporučuji už jen z toho důvodu, že si můžete na noc vyčistit zuby. Obecně byste se měli hygienou zaobírat po každém jídle i přes gumičky, přestože tímhle způsobem toho moc nespasíte. Se sundanými gumičkami se pak zubům můžete věnovat o něco víc (já u toho většinou vydržím tak čtvrt hodiny) a hlavně se můžete pokusit vyčistit je i zevnitř - což jde špatně, ale jde to. Když už jsme u toho čištění, rozhodně doporučuji pořídit si jednosvazkový kartáček a ústní vodu Corsodyl, já ji používám třikrát denně - aspoň pro lepší pocit.

Brčka. Další věc, kterou vám každý doporučí. Jak už jste ale mohli zjistit, já jsem je používala asi jen dva první dny, takže se mi teď doma válí brček, že bych mohla uspořádat zahradní párty. Mně mnohem víc vyhovuje pít rovnou ze skleničky. Je to rychlejší, snadnější, méně vyčerpávající a po dvou týdnech to zvládnete více méně i bez bryndání. Dají se takhle jíst i polévky, omáčky atd. Super pomůcka je tenhle typ lžiček pro miminka. Rukojeť je totiž lehce prohnutá a mně osobně se s tím mnohem lépe jí (tou rukojetí, tedy obrácenou stranou, abychom si rozuměli).

Počítejte s tím, že když se budete pokoušet konzumovat něco "agresivnějšího" (tzn. různé šťávy, džusy, koření), bude vás to poněkud dráždit a škrábat v krku. Což je celkem logické a to z toho důvodu, že během operace do vás strkají všemožné hadičky a kdoví, co ještě, takže váš krk je pak v konečném výsledku jednoduše poškrábaný. To se vás bude intenzivně držet první dva týdny, sem tam i ten třetí.

A teď konečně k tomu, co můžete jíst. Těch věcí se najde docela dost: nutridrinky, výživy, jogurty a jogurty na pití, zakysané mléko, pundinky. Potíž je v tom, že se jich hodně rychle přejíte a všechny vám budou chutnat stejně. Takže jak si jídelníček zpestřit alespoň zdánlivým plnohodnotným jídlem? Tohle jsem zkusila rozmixovat já a myslím, že se to docela osvědčilo:

• polévky (brokolicová, mrkvová, vývary, bramboračka, rajská)
• omáčky (svíčková, rajská) + bramborová kaše (později můžete nechat rozmočit houskový knedlík)
• batáty/brambory + šunka
• batáty/brambory + vajíčko + cibule
• brambory + krabí tyčinky
• brambory + vajíčko + trojúhelníček taveného sýra + špenát
• špagety + tuňák + mléko + tavený sýr
• špagety + omáčka (doporučuji rajčatovou bio omáčku z DM) + sýr
• brambory + mrkev + vajíčko + česnek
• brambory + ryba (bacha na kosti, lovit je v puse, kterou nemůžete pořádně otevřít, je celkem zážitek - což vím z vlastních zkušeností)
• ovocné knedlíky s tvarohem (ano, i to jde rozmixovat - a chutná to celkem dobře)
• pomazánka ze sardinek + chleba
• brambory + vajíčko + kopr

Doplňky, ne plnohodnotná jídla, které vám ovšem přijdou k chuti:

• zmrzlina
• paštika
• Kinder Pingui, mléčný řez atp. (dá se rozdrtit vidličkou a následně o patro)
• tiramisu a podobné dezerty

Další záležitost, co mě v souvislosti s jídlem napadá, je hubnutí. Docela jsem se toho bála, protože jsem se dočetla, že se běžně hubne kolem 5 až 8 kg. Já jsem ztratila nejvíc asi 3,5 kila, načež jsem trochu přibrala a už se asi týden držím na jedné váze, to znamená, že jsem zhubla zhruba 3 kila. Není to zas tak moc a ani si nemyslím, že by mě to nějak ovlivnilo (ve smyslu ztráta síly, malátnost atd.).

BOLESTI A CITLIVOST

První týden je jednoznačně nejhorší, ale ten druhý mu s ohledem na bolesti šlape na paty. Není to totiž tak úplně bolest jako spíš neustálé tahání a tlaky a vzhledem k tomu, že se to všechno děje v hlavě, úplně vás to odrovná. Navíc prášky na bolest proti tomu nic moc nezmůžou. To znamená, že budete unavení a nějaké fyzické výkony? Zapomeňte. Přesto důrazně nedoporučuji přes den polehávat.

Klíčem k úspěchu je pohyb, i kdyby to mělo být jen chození na záchod nebo procházka po patře. Když jsem se vracela z nemocnice, měla jsem co dělat, abych došla od auta ke vchodu, tak moc mě všechno bolelo - to protože jsem se týden jenom válela v posteli. Na internetu jsem četla článek jedné pacientky, která byla první dva týdny tak slabá, že si jen na čištění zubů musela nosit židli, jak jí bylo špatně. Osobně se domnívám (a jak jsem si z jejích slov odvodila), že za to mimo jiné mohl i nedostatek pohybu a jídla, protože já se snažila zůstat v uvozovkách aktivní a pravidelně jíst a žádné potíže jsem neměla. I první týden jsem vydržela u umyvadla stát čtvrt hodiny v kuse a šťourat se v zubech, aniž by mi bylo na omdlení.
Další podstatná věc je, že když se nebudete hýbat a místo toho přes den polehávat, nebudete spát v noci. Nepopírám, že mi dělá problém večer usnout - ale jakmile se mi to jednou podaří, vzbudím se většinou až ráno, zatímco mnozí si stěžovali, že jsou vzhůru celou noc. Taky doporučuju pořídit si pár opravdu pohodlných polštářů a dát si jich víc na sebe, protože spát s hlavou dole bylo (alespoň v mém případě) naprosto vyloučené.

Třetí týden už je všechno o dost lepší a i celkově se budete cítit líp. V uvozovkách můžete už poměrně normálně fungovat, jen v menším měřítku a s omezeným jídelníčkem. Co se otoků týče, ty jsou patrné i teď, ale pomalu a jistě s každým dnem ustupují, i když jsou to doslova milimetry. Otok pravé tváře slézá celou dobu o něco pomaleji než na druhé straně. Údajně je to ale úplně normální, prý záleží na tom, kterou část čelisti vám více "upravili", což je zároveň celkem logické. V nemocnici mi řekli, že ledovat se vyplácí jen první tři čtyři dny, později je to spíš na škodu, takže od té doby tváře nijak nechladím a osobně si myslím, že to ani není zapotřebí.
Nateklé rty jsou po třech týdnech téměř normální. Nejhorší byl ale ret horní, ten se držel opravdu hodně dlouho, což při čištění zubů, ale i samo o sobě dost bolelo. Také se v jednom kuse loupal, především zevnitř, odkud jsem strhávala jeden cár kůže za druhým.

Gumičky. Nepřítel, s nímž budete svádět lítý boj po celých šest týdnů - a možná ještě déle. Doporučuji pořídit si zvětšovací zrcátko a dobrou pinzetu. Bez zubařského zrcátka se nejspíš obejdete (můžete použít lžičku), ale mně se s ním pracuje lépe a vzhledem k tomu, kolik už celá tahle akce stála, pár korun navíc se dá obětovat.

Citlivost. Stále ještě necítím polovinu jazyka, dásně a celou bradu. Z brady nervózní nejsem, to prý trvá i několik měsíců, ale trochu mě začíná vytáčet ten jazyk. Doktor na jednu stranu tvrdí, že je to normální a úplné zotavení chce čas (opět v řádu měsíců), na druhou stranu připustil i to, že ne vždy se citlivost obnoví úplně a člověk si pak musí zvyknout. S tím, že necítím kus dásně nebo brady bych asi dokázala žít bez problémů, ale polovina jazyka?
Nutno poznamenat, že i injekce za sebou zanechaly nemalou paseku. I po třech týdnech mě bolí paže a břicho.

Značná komplikace je kašlání, kýchání, zívání nebo smích. Zkuste si to se zavřenou pusou. Pořádně to totiž nejde a dost to bolí, i když se snažíte to potlačit. Kašlání se dá přežít, kýchání se snažím předejít ucpáním nosu. Zívání je asi nejhorší, protože proti němu nic nezmůžete. Smích jako jedinou z těch věcí vítám. Bolí to, ale už jenom to, že mám na to náladu (a hlavně, že to vůbec jde), mě nutí dělat to pořád dokola.

PRÁŠKY

Léky na bolest (paralen a ibalgin) si musí každý brát podle sebe. První týden doma jsem je hltala ve velkém snad každé čtyři hodiny. Třetí týden jsem je začala pomalu vysazovat a teď už neberu nic. Jak už jsem zmiňovala minule, doporučí vám také léky na lepší zhojení nervů a podobně (Milgamma, Milgamma N). Jakmile se vám podaří je polykat, je to velký bod pro vás. Chuť není zas tak špatná (trochu kyselá), dokonce ani nesmrdí, ale problém je kapsle, která se tak úplně nerozpustí. Se sundanými gumičkami jdou ale spolknout bez problémů, protože právě díky zmiňované kapsli jsou hodně kluzké.

Po dvou týdnech konec s antibiotiky! Ty mají tu výhodu, že se na rozdíl od paralenu nebo ibalginu ve vodě úplně rozpustí, takže vám to nenechá mezi zuby, na patře a vůbec všude v puse ty odporné nahořklé cucky - zato příšerně smrdí. Ze začátku to nevnímáte, protože přes zacpaný nos pořádně nic necítíte, ale jak se vám postupně vrací čich i chuť, ten pach je jenom nechutnější a nechutnější. Takže při pití nedýchat.

SMRKAT ČI NESMRKAT?

Oficiálně mi to vlastně nikdo pořádně neřekl, ale první dva týdny se prý nesmí smrkat. Než jsem šla na operaci, říkala jsem si: No a? Nemám přece rýmu. Jenže po zákroku mají zacpaný nos úplně všichni. Naštěstí poté, co jsem dodělala celé nosní kapky, které jsem v nemocnici dostala, už jsem další nepotřebovala. Ne že by mi neteklo z nosu, ale snažila jsem se bez nich obejít - i když s enormní spotřebou papírových kapesníčků.

Neděste se ani toho, že vám čas od času poteče červená z nosu. Dělo se to hlavně tehdy, když jsem se soustředila (třeba nad gumičkami nebo čištěním zubů), když jsem se začala hýbat nebo se nedej bůh předklonila. Třetí týden už ale prakticky všechno přešlo, ani nos nemám zacpaný. Ale smrkat? To si pořád ještě netroufám.

KONTROLY
Svého ortodontistu jsem za ty dva týdny, co jsem doma, navštívila už dvakrát. První kontrola spočívala v podstatě jenom v tom, že jsem se musela vybelhat do schodů, zubař se mi na pět vteřin koukl do pusy, zhodnotil práci svého kolegy a se slovy, že musím pořád jíst a pít a ještě jednou jíst mě poslal domů. Podruhé už to bylo horší, protože chtěl dělat fotky, přičemž mi sestřička musela roztáhnout celou pusu, což (nebudeme si lhát) pekelně bolelo a první, co se mi prohnalo hlavou, bylo: A co ty stehy? Vždyť mi takhle všechny popraskaj! Nezbývalo mi však nic jiného než věřit, že ví, co dělá.
Nejvíc mě ale dostalo její: "Otevři tu pusu, ať se tam líp dostanu." Ehm, já mám k sobě svázaný obě čelisti a rty pořád ještě necítím a nemůžu s nima pořádně hýbat, tak jak bych to asi měla udělat, co? No a za fotky u zdi jsem pak pochopitelně vyplázla další peníze. 240 Korun za pár snímků, prosím pěkně.

PŘED X PO (s gumičkami)

Tři týdny od zákroku následuje prohlídka ve VFN. Návštěva vám celkově zabere dost času, přestože sama kontrola trvá asi deset minut. Doktor koukne do pusy, zhodnotí a zkontroluje. Gumičkové tempo se následující tři týdny nijak nezmění - s výjimkou toho, že už si můžete dovolit jídlo jako jídlo (třeba knedlík s omáčkou a to, co se vám podaří rozdrtit jazykem a o patro). Do toho byste si měli procvičovat otevírání pusy a mimické svaly (mumu, mimi). Mě osobně pak zajímaly ještě dvě věci: stehy a šroubky. Stehy, jak se ukázalo, jsou samovstřebávací, takže buď časem vypadnou, sama si je vytáhnu nebo jejich zbytky zlikvidují na příští prohlídce (za další tři týdny). Nicméně šroubky se vyndavat vůbec nebudou, jak jsem se předtím mylně domnívala. No, alespoň si se mnou na letištích užijou.

DOJMY PO TŘECH TÝDNECH

"A jste spokojená?" Tuhle otázku už jsem slyšela víckrát, ale popravdě... pořád si zvykám. Jedna věc je, že jsem ještě pořádně neměla možnost nový skus jaksepatří ozkoušet a druhá pak to, že... všechno je to úplně jiné. Nechápu, jak jsem skoro dvacet let mohla žít v domnění, že to, co mám v puse, je normální. Teď nemluvím o tom, že to vypadalo trochu křivě. Ale ten pocit - je to o celých tři sta šedesát stupňů jinde.

Hodně lidí, s nimiž jsem mluvila (jen v nemocnici jsem potkala asi tři, kteří podobný zákrok prodělali před lety, včetně dvou sestřiček) mi tvrdili, že jim to změnilo život. Na takové vyjádření se zatím necítím, protože si nemyslím, že by to nějak změnilo způsob, jakým vnímám sama sebe nebo jak se na mě dívá okolí. Z toho, že nad mým vzhledem někdo ohrnuje nos, jsem si nikdy nic moc nedělala. A co se funkčnosti týče - nefungovalo to úplně správně, ale přece jen to fungovalo. Hádám, že pravý problém by se projevil až za pár let, kdy bych si všechny zuby definitivně odpálila.
Na operaci jsem jít nechtěla. Nicméně myslím, že už teď můžu říct, že s ohledem na výsledek bych do toho nejspíš šla znovu. Bylo to peklo a ještě bude, ale už jsem v polovině a vidím tu obrovskou změnu.

UPDATE (k 22. 12. 2018)
Protože moc dobře vím, že mi hlavou vířily desítky otázek, a i když byla možnost se na některé z nich zeptat, je ohromně těžké je vyslovit nahlas a skutečně to udělat, rozhodla jsem se přijít s možností anonymního formuláře. Pokusím se odpovědět na všechno, co nebudu považovat za příliš osobní a otázky spolu s odpověďmi doplním do některého z článků. Nemyslete si, že to dělám jen tak pro srandu králíkům nebo z toho důvodu, že bych se nudila. Věřím, že to někomu může pomoct, ale hlavně - opravdu bych stála o to, aby se tenhle problém dostal do povědomí lidí více než doposud. Lidi jsou na téma zdravotního stavu hákliví, ale proboha - žijeme v 21. století a mnohem kontroverznější věci, které byly ještě před pár lety považovány za tabu, jsou dnes na denním pořádku. Zrovna tohle je pak věc, která za to stojí - věc, o které by se mělo vědět (protože jak jsem za těch několik měsíců zjistila, moje vada není ani náhodou tak ojedinělá, jak jsem si ještě donedávna myslela).

ANONYMNÍ DOTAZY PIŠTĚ >> SEM <<

<< Předchozí článek

Následující článek >>