Prvé zápisky nemocniční: Směr Praha a co vzít s sebou

Ortognátní operaci by prý potřebovali i všichni Habsburkové. Jenže ti si na rozdíl ode mě alespoň mohli nechat narůst plnovous a taky měli tak nějak o korunu navíc. Mně nezbývá nic jiného než sbalit kufry, naposledy si prohlédnout před zrcadlem svoji křivou držku a vyrazit směr Praha a VFN.


CO SI BERU S SEBOU?
Z nemocnice sice dostanete něco jako seznam věcí, které byste si měli koupit v lékárně (aby za vás sami nevyhodili ani korunu navíc), nicméně to celé je čistě orientační. Tak například pinzeta. Když přijdete do lékárny a řeknete, že si chcete pořídit pinzetu, vychrlí na vás: "A kterou jako? Máme tady asi 1546 druhů!" A teď babo raď.

  • pyžamo a noční košile
  • župan 
  • pantofle
  • ponožky (nejspíš je nebudete potřebovat, ale mě v jednom kuse zebou nohy) 
  • spodní prádlo
  • ručník
  • polštářek pod hlavu 
  • ústní voda Corsodyl 
  • nosní kapky Sanorin a Muconasal Plus (v nemocnici sice nějaké dostanete, ale jedny navíc se neztratí)
  • papírové kapesníčky (enormní množství) 
  • vlhčené kapesníčky 
  • vložky
  • tyčinky do uší (malé i velké, protože mi nikdo nesdělil, které budu potřebovat) 
  • pinzetu (nejspíš mám moc velkou, poněvadž žádné upřesnění mi nebylo sděleno)
  • zrcátko 
  • punčochy proti trombóze (ne, opravdu vám je v nemocnici nedají)
  • gumičky do vlasů
  • balzám na rty (dostanete sice vazelínu, ale pokud máte nějakou ověřenou mastičku, určitě berte tu - já můžu vřele doporučit značku Bí Mât Cây, hotový zázrak) 
  • zubní kartáčky na první den (mezizubní, Curaprox soft i s méně štětinkami - zkrátka to, co normálně používám doma) - rozhodně doporučuji jednosvazkový kartáček, ničím jiným si posléze zuby prostě nevyčistíte 
  • kniha 
  • mobil
  • power banka  + nabíječka
  • sluchátka
  • malá příruční taška na JIP

+ seznam věcí, které jsem si přivezla (prý se hodí na JIP) 

 Vřele doporučuji
 Nepotřebovala jsem
! Potřebovala jsem dovést dodatečně


  • nutridrinky ! + jogurty na pití atd. (z nemocniční stravy se opravdu nenajíte)


Brčka s sebou nevezu, předpokládám, že je dostanu. Když ne, budu jejich absenci řešit potom.
UPDATE: Brčka se vám hodí tak první dva dny v kombinaci se stříkačkou, potom je ale tisíckrát lepší vzít hrneček a jednoduše ho do sebe obrátit. Teče to všude, ale je to mnohem praktičtější, rychlejší, méně vysilující a dostanete do sebe víc tekutin.

Moje pocity před odjezdem... popravdě? Je mi příšerně. Z nervozity nemůžu spát, nemůžu jíst, náladu mám pod psa a bude ještě hůř. V nemocnici ani na operaci jsem nikdy předtím nebyla, takže mě děsí už samotné prostředí a jedna velká neznámá, která se nad tím houpe jako červená blikající kontrolka. Napadá mě navíc tolik věcí, co by se mohlo pokazit - a i když se nepokazí, nejspíš celý tenhle proces bude peklo na zemi. Ale co mi zbývá? Na vybranou jsem nikdy neměla.

Takže naposledy na pár následujících týdnů nahodit americký úsměv a zítra se jde na to.

UPDATE (k 22. 12. 2018)
Protože moc dobře vím, že mi hlavou vířily desítky otázek, a i když byla možnost se na některé z nich zeptat, je ohromně těžké je vyslovit nahlas a skutečně to udělat, rozhodla jsem se přijít s možností anonymního formuláře. Pokusím se odpovědět na všechno, co nebudu považovat za příliš osobní a otázky spolu s odpověďmi doplním do některého z článků. Nemyslete si, že to dělám jen tak pro srandu králíkům nebo z toho důvodu, že bych se nudila. Věřím, že to někomu může pomoct, ale hlavně - opravdu bych stála o to, aby se tenhle problém dostal do povědomí lidí více než doposud. Lidi jsou na téma zdravotního stavu hákliví, ale proboha - žijeme v 21. století a mnohem kontroverznější věci, které byly ještě před pár lety považovány za tabu, jsou dnes na denním pořádku. Zrovna tohle je pak věc, která za to stojí - věc, o které by se mělo vědět (protože jak jsem za těch několik měsíců zjistila, moje vada není ani náhodou tak ojedinělá, jak jsem si ještě donedávna myslela).

ANONYMNÍ DOTAZY PIŠTĚ >> SEM <<


<< Předchozí článek

5 komentářů:

  1. Držím ti palce, ať to zvládneš. Já naposledy v nemocnici ležela jako malá, to mi mohlo být třeba šest. Jediné, co si z toho pamatuju, je taková ta dětská postýlka s mřížemi, ze které jsem nemohla vylézt a hrachová kaše, která byla nechutná. A kluk, kterej vedle mě ležel v prostěradle, když jsme na chodbě čekali na převoz do operačního sálu. Nebo tak nějak. :D

    Držím palce! ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Přeji hodně štěstí, myslím, že operace dříve nebo později dostihne snad každého. Ale to určitě zvládneš. Jsem toho názoru, že je lepší, když o tom člověk není, ale u plánovaných se prostě nedá střílet. Takže hodně zdaru, zvládneš to!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak držím palce a přeju ať je všecko v pořádku a taky pevné nervy, které budeš rozhodně potřebovat. Já na nemocnici zrovna dobré vzpomínky nemám, jen když jsem byla malá, pamatuju si moc hodnou sestřičku, to je tak všecko :D
    Měj se krásně a ať se všecko vydaří!

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se přidávám a moc držím palce, ať vše dobře dopadne, není to moc stresující a jsi brzo doma :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.