Díl: 1. (v sérii Šest vran)

Autor: Leigh Bardugo

Nakladatelství: Fragment

Rok: 2017, vydání originálu 2015

Žánr: Fantasy

Počet stran: 384

Prostředí: Kerch, Fjerda

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: Ketterdam – rušné přístavní město, kde se dá za peníze koupit naprosto cokoliv. Nikdo to neví lépe než Kaz Brekker, fenomenální podvodník a zloděj. Neštítí se žádné špinavé práce a dokáže vybruslit z každé situace. Jednoho dne dostane nabídku, na kterou by kývl jen šílenec. Pohádková odměna však několikanásobně převyšuje všechna nebezpečí, která ze sebevražedné zakázky plynou. Sám to ale nezvládne. Bude potřebovat další pomocníky…

Ostrostřelec, který nikdy nemine cíl a jehož jedinou achillovou patou je slabost pro hazardní hry. Neprávem odsouzený fjerdský lovec prahnoucího po pomstě. Špiónka pohybující se jako stín a nenápadná jako samotné ticho. Uprchlík z prominentní rodiny se zálibou v třaskavinách. Zatoulaná griša, jež používá svoji uhrančivou krásu jako smrtící zbraň. A potom samozřejmě sám král Barrelu, prohnaný podvodník a zloděj, který ví o všem a na každého něco má. Mnozí z nich si prošli peklem - ale to ještě netuší, že to nejhorší je teprve čeká. Kdo z nich vyvázne živý? Který z přízraků minulosti se jim stane osudným? A jak gigantický může mít jedna loupež dopad na zbytek světa?

To a mnohem více vám prozradí Šest vran, geniální dílo z mistrovsky vymyšleného fantasy světa, jemuž před lety vdechla život uznávaná americká spisovatelka s izraelskými kořeny - Leigh Bardugo. Jedna loupež, šest kriminálníků a tisíc způsobů, jak se to všechno může zhatit. Tak na co si vsadíte?

Nemyslím si, že byste se divili, proč nejsem aktivní. V září je to vždycky stejné - na člověka se valí milion věcí a povinností spolu s podzimními depresemi a neodbytnou tyrankou jménem škola. V těchto těžkých časech a velkých krizích je potřeba upínat se myšlenkami na pěkné zážitky, které člověku vlejí do žil trochu toho optimismu a větší chutě do života.

Jedním z takových směrů, jímž se můžete ubírat, jsou kupříkladu koncertové vzpomínky. A tak, když jsem nad tím jednou odpoledne přemýšlela, vzpomněla jsem si na svůj úplně první koncert a přehršel trapasů a chyb - vtipných i poněkud tragických - kterých jsem se onoho dne dopustila. Tehdy mě ani přinejmenším nenapadlo, že by se mi nějaká z těchto maličkostí mohla stát osudnou. Nikdo mi neporadil, co nedělat, co si vzít a co naopak raději rychle zahodit. Jak se říká, co si neuděláš sám, to nemáš, a tak jsem tu dnes s článkem, kterým se to pokusím alespoň symbolicky vynahradit tím, že varuji, případně pobavím, další duše a předvedu vám 5 největších chyb, kterých se můžete dopustit, když vyrazíte poprvé na koncert.

Steven Erikson onehdy napsal: "Pokud není v životě žádný drama, nemá smysl ho vůbec žít." Můj život je jedna velká hořkosladká komedie s ozvěnami dramatu na pozadí a nikdy neutuchající salvou trapasů a přešlapů, a přestože je mi z toho kolikrát smíchy do breku, jsem za to neuvěřitelně vděčná. Nevím, jak se můj příběh bude vyvíjet dál, jaké dialogy v něm budou proneseny, ale ať už se žánr vystřídá a přemění jakkoliv, vždycky se budu snažit, abych mu mohla připsat šťastný konec.

Koneckonců podobně, jako jsem to mohla udělat v srpnu. Jako obvykle se toho nestalo zrovna málo. Zasypaly mě střípky komedie, podobně jako jisté drobné tragédie a nešvary, na jejichž okrajích jsem balancovala jako akrobatka. Ale aspoň protentokrát už jsem na druhé straně provazu.

Bylo nebylo, za devatero městy a devatero dálnicemi, se nacházela jedna velká zoo. Ještě dávno předtím, než se lidé začali hromadně vyvalovat u studené vody a mazat si opalovacími krémy své zarudlé údy, týdny před začátkem dvou neřízených měsíců prázdnin, se jedno děvče rozhodlo, že si sbalí batoh na safari, badatelskou čapku a fotoaparát a vyrazí přímo do divočiny.

Jak už jste možná pochopili, ta divočina je ve skutečnosti zoo ve Dvoře Králové a zvídavým děvčetem nemůže být nikdo jiný než já. Údajně jsem už tuhle naši malou zvířecí rezervaci kdysi dávno navštívila. Byla jsem ale tak malá, že jsem si z toho výletu nepamatovala skoro nic, takže pro mě Dvůr Králové byl jedna velká neznámá a milé překvapení. Ptáte se, koho všeho jsem tam potkala? Co všechno jsem viděla a zažila? Ať už ano nebo ne, snad vás tahle menší fotodokumentace přesvědčí alespoň o tom, že zoo rozhodně stojí za návštěvu a že pohledů na exotická zvířata nebude nikdy dost.

Nevím, jak vy, ale když se řekne léto, představím si pod tím pojmem kromě horkého slunce, průzračné vody, koktejlů s ledem, zmrzliny s melounem a výletů také čas strávený s rodinou, s přáteli, zkrátka s lidmi, které mám ráda. A protože ne vždy se počasí vydaří na jedničku, protože ne každý den má člověk náladu se pařit a opalovat na sluníčku a konečně - je tu nepřeberné množství teplých večerů, které přímo vybízejí k tomu, aby je někdo strávil na terase se sklenkou v ruce a posléze zachumlaný v dece u televize s dobrým filmem nebo seriálem.

Jenže jak v tom dnešním kinematografickém oceánu narazit na nějaký kousek, který vás bude bavit a u něhož s radostí strávíte celé léto? Co když už nemáte náladu na všechny ty omílané klasiky, jako je Hra o trůny, Teorie velkého třesku, Simpsonovi nebo The Walking Dead? Právě s tím vám možná pomůže tento článek, v němž jsem tentokrát dala dohromady pět seriálů, které svět poněkud neomaleně přehlíží, přestože jsou právě pro tuto příležitost jako dělané.

Život je o zkouškách, i když ne tak, jak si možná myslíte. Celé je to o změně, o tom přestat si v duchu říkat "Já to zkusím.", ale zvednout zadek a opravdu něco udělat. Jedno dlouhodobě utajované veřejné tajemství tvrdí, že nejtěžší ze všeho je ten zadek od měkké kožené sedačky vůbec odlepit a konečně vstát. Jestli o tom někdo něco ví, jsem to právě já - homo sapiens stereotypus neboli člověk vrcholně líný a stereotypní. Připouštím, že moje maličkost má hodně chyb a ať ty mouchy mlátím plácačkou sebevíc, vždycky nějakou škvírkou v síti proletí další. Právě strach z neznámých a nových věcí ale považuji za jednu z nejmrštnějších.

Kdy jindy s tím něco konečně udělat než v létě? Proto vám už tradičně vylíčím všechno, co se mi za poslední měsíc podařilo překonat, co nového jsem vyzkoušela a jaké trapasy mi spadly na hlavu. Bude to vyprávění o nepodstatných maličkostech, na které ale v žádném případě nechci zapomenout. Vyprávění o všem krásné, co mě potkalo, ale možná i důkaz toho, že život se s nikým nemazlí. Bude to vyprávění o životě, smrti a létě.