Stronger

Je to už hodně dlouhá doba, co jsem měla náladu na tvoření čehokoliv. Sama moc dobře vím, že pokud bych se chtěla do něčeho nutit násilím, výsledek by byl nulový. A tak se stalo, že v den, kdy jsem nevěděla kam dřív skočit a to poslední, co bych měla dělat, bylo kreslení, jsem se najednou čirým nedorozuměním nachomýtla k tužce. S odstupem si jí prohlížím a říkám si, hej tužko, ty jsi tady nějaká smutná. Po chvilce se mi nejspíš rozsvítila žárovka nebo přeletěla jiskra v mých obvodech a to už jsem se od papíru nemohla ani hnout. Nevím přesně, jak dlouho mi to trvalo, ale myslím, že takovou solidní hodinku jsem nad tím určitě strávila. 

Po opravdu hodně dlouhé době jsme taky použila černý fix. Ani nevím, proč jsem  se mu vlastně stranila, možná proto, že jsem se bála, abych výsledek nezničila, jelikož jak je známo, pokud přetáhnete fixem nebo tuší, opravit už to nijak nelze a celá práce je pak na nic (pravděpodobnější důvod je ale asi spíše ten, že mi všechny fixy dopsaly). Nikdy mi moc nešlo malovat ruce, takže se rovnou přiznám, že na ně jsem si musela najít předlohu, abych věděla, jak poskládat prsty, ale jinak je toto "dílo" čistě výplodem mé fantazie. Co se pak týče popisku, to je asi poměrně známá hláška, ale mě k ní navedl tento obrázek, k němuž jsem se dostala v souvislosti s mou silnou závislostí na Tokyo Ghoul. Vcelku mne ale štve, že i když chci nakreslit něco veselého, vždycky z toho vznikne něco takového. Moje černá dušička se zkrátka musí nějak vedrat na povrch.

✞ Kresleno: tužka (2B a 3B), černý fix (0,3 liner) 

✞ Doba tvorby: cca 1 hodina 

✞ Spokojenost: Na to, jak to zprvu vypadalo ztraceně, se nakonec musím docela pochválit. Samozřejmě, vše má své chyby, ale já jsem v rámci možností spokojena s tím, co vzešlo na denní světlo.