Tokyo Ghoul | Kdo to přebývá uvnitř mě?

Zdroj obrázku

Žánr: drama/horor 

Vydání: Japonsko, rok 2014

Počet dílů: 12

Anotace: Vášnivý čtenář Ken Kaneki žije v Tokyu, kde se mezi lidmi potulují i "ghúlové", kteří na první pohled vypadají jako lidi. Kaneki na to doplatí, když se zamiluje do děvčete, které je ghúl, ale on její skutečnou identitu nezná. Odhalí ji až v momentě, kdy ho děvče napadne a pokusí se ho sníst, protože ghúlové se živí lidmi a lidské jídlo jim přijde nechutné. Ale shodou okolností se stane, že to ona v důsledku nepozornosti nepřežije a lékaři se pokusí Kanekimu zachránit život. Aby Kaneki přežil, musí mu voperovat orgány toho děvčete. Operace Kanekiho navždy změní a vyvolá v něm zvláštní reakce - jako například nechuť k lidskému jídlu. (zdroj serialzone.cz)

V prvé řadě by nejspíše nebylo od věci zmínit fakt, že toto anime není pro slabší povahy. Tvůrci se očividně nijak neštítí krve a tak je to zde i patřičně znát. Už od začátku jsem od Tokyo Ghoul očekávala mnoho, i navzdory velké spoustě negativních názorů. Jak se ale ukázalo, jako obvykle mám na věc úplně jiný názor, než-li ostatní.

Děj

U prvního dílu jsme byla mírně řečeno na vážkách. Očekávala jsem nějakou větší akci, trochu vážnosti. Ze začátku to tak sice působilo, ale následnou čtvrt hodinu nikoliv. Naopak jsem se dočkala dětinskosti. Když ale první část dospěla k vyvrcholení, nestačila jsme se divit. Já se na nějaká věková omezení nedívám, prostě mě zaujala anotace, tak jsem si řekla, že si něco pustím. Tolik krve a sadistického chování jsem ale vůbec nečekala, doslova mi to vyrazilo dech. Co mě ale překvapilo ještě víc byl fakt, že se mi to líbí. 

Zdroj obrázku

Dál už jsem se sledováním pokračovala zase jako na drogách, každý den dávku alespoň čtyř dílů a najednou světe div se, ono je to pryč. Připadalo mi přímo fascinující pozorovat vývoj Kenekiho a jeho souboj s oběma částmi svého já. Věděla jsem, že se z něj nakonec stane poloviční ghúl, ale ani ve snu by mě nenapadl tento způsob. Geniální! U počátečních dílů jsem poměrně velké množství věcí nechápala, ale díky šikovnosti rozvržení děje a rozčtvrcení myšlenky v tomto anime jsem se postupně zasvěcovala do hlavního centra dění. Je až neuvěřitelné, co něco takového dokáže s člověkem udělat. Jako omámená jsem neustále dychtila po dalším a dalším. Upřímně řečeno se mi moc často nestává, že by mě něco zaujalo natolik, abych se po tom sápala už po probuzení a celou noc se mi zdály sny s touto tématikou - a to se mi v tomto případě skutečně stalo.

Abych ale jen nevychvalovala, chybičky se samozřejmě taky našly. Byly to asi dvě epizody po sobě, co jsem měla pocit, že se Kaneki jen pořád někam vnucuje, ničemu nerozumí a jinak se tam nic neděje - možná tak zemřelo pár lidí, ale to už je vedlejší. Následně ale všechno nabralo rychlý spád. Vlastně jsem až na tuhle maličkost nenarazila na jediné slabé místo. Nejlepší z celé téhle série mi ale připadalo zakončení. Chvílemi jsem z toho byla úplně zoufalá, ale nakonec jsem měla jen sto chutí křičet a výskat radostí, byla jsem naprosto nadšená, kam to vyspělo. Musím říci, že z pohledu tvůrců tohle byl naprosto brilantní tah, jak ukončit první sezónu. Jsem úplně na trní, než se budu moc podívat na tu druhou, bohužel jsem si ale dala předsevzetí, že nejdříve napíšu recenzi na tuto, abych se pak nemohla nechat ovlivňovat.

| Napůl člověk. Napůl ghúl. Ale co je v tomhle zničeném světě správně? |

Postavy

Obecně řečeno postavy zde nejsou sice po psychické stránce úplně dokonalé nebo do podrobností vymyšlené (viz Death Note), ale zato jich je kopa, všechny s výjimečným charakterem a osobitou povahou.

Zdroj obrázku

Po pravdě řečeno hlavní postavu, Kanekiho, jsme ze začátku nuceně nemusela. Připadal mi takový neustále ufňukaný, ale jak se postupem času vyvíjel, zamilovala jsme si ho. Sledovat ten vnitřní boj a vývoj osobnosti, to bylo vážně fascinující. Rize jsem ráda neměla a na první pohled mi bylo jasné, že ani mít nebudu, něco podobného jsem si myslela i o Tuoce, místy mi její tvrdohlavost připadala otravná, ale i ji jsem si nakonec oblíbila. Hide je zase zajímavý svým možno říci drobet dětinským chováním, ale při tom umí brilantně přemýšlet. Dále zmíním kupříkladu ještě Amona a Jasona. Amona jsem nejdřív taky neměla ráda, ale ke konci jsme ho začala chápat - bohužel, stojí na špatné straně. No a Jasen, to je zrůda, jsem ráda, že ho Ken vyřídil.

Chyby

Jak už jsem řekla, tentokrát skutečně nemám moc co dodat, až na pár možná až zbytečně zdlouhavých míst, ale to je opravdu jenom maličkost, která se lehce ztratí v davu.

Celkový názor

Abych to tedy nějak shrnula, za mě jednoznačně obrovský palec nahoru za celý tento výtvor. Úžasný děj, plný akce, napětí, sice i velkého množství morbidnosti (ale to už je pak problém diváka, pokud má slabší žaludek), postupného odhalování spojitostí a částečně i humoru. Grafice nemám taktéž co vytknout, bohužel se mi pod ruce dostala zcenzurovaná verze, takže jsme o něco málo byla připravena, ale do budoucna plánuji sehnat tu normální. Také jsem si úplně a doslova zamilovala opening. Mám pocit, že Tokyo Ghoul v sobě nese docela hezkou myšlenku - dva druhy, dvojí obvinění, přesto jsou ale svým způsobem všichni stejní, jen to nedokážou pochopit. 

Ode mne můžete tedy slyšet jen vřelé doporučení, momentálně se z toho stalo moje srdcová záležitost. Opravdu stojí za to!

Zdroj animace

99%