5 největších chyb, když jdete na koncert

Nemyslím si, že byste se divili, proč nejsem aktivní. V září je to vždycky stejné - na člověka se valí milion věcí a povinností spolu s podzimními depresemi a neodbytnou tyrankou jménem škola. V těchto těžkých časech a velkých krizích je potřeba upínat se myšlenkami na pěkné zážitky, které člověku vlejí do žil trochu toho optimismu a větší chutě do života.
Jedním z takových směrů, jímž se můžete ubírat, jsou kupříkladu koncertové vzpomínky. A tak, když jsem nad tím jednou odpoledne přemýšlela, vzpomněla jsem si na svůj úplně první koncert a přehršel trapasů a chyb - vtipných i poněkud tragických - kterých jsem se onoho dne dopustila. Tehdy mě ani přinejmenším nenapadlo, že by se mi nějaká z těchto maličkostí mohla stát osudnou. Nikdo mi neporadil, co nedělat, co si vzít a co naopak raději rychle zahodit. Jak se říká, co si neuděláš sám, to nemáš, a tak jsem tu dnes s článkem, kterým se to pokusím alespoň symbolicky vynahradit tím, že varuji, případně pobavím, další duše a předvedu vám 5 největších chyb, kterých se můžete dopustit, když vyrazíte poprvé na koncert.


Kam se proboha ženeš? Půl hodina předem bohatě stačí!
Můžete si říkat, že tento bod je obecně známé moudro aneb kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jenže to jsem si já říkala před lety taky - vlastně si to říkám pořád - a stejně jsem letos v březnu, když jsem jela do Prahy na Lindsey Stirling, tuhle naprosto začátečnickou chybu udělala. Myslela jsem, že na interpreta jako je Lindsey nebude takový nával a tím pádem mi postačí necelá hodinka předem. Pochopitelně nestačila. Vzhledem k tomu, že doposud mi moje propočty pokaždé vyšly, ani přinejmenším mě nenapadlo, že tentokrát bude něco jinak.
Lidé kempovali před vchodem snad už od rána a fronta se táhla kolem bloku do tvaru čtverce, myslím, že snad celou budovu dokonce obkroužila. Štěstí v neštěstí bylo, že když jsme se s kamarádkou zmrzlé na kost konečně dostaly dovnitř, zjistily jsme, že všechny ty návaly před námi zabraly galerie a balkony, zatímco kotel pod pódiem byl téměř prázdný.

RADA číslo 1:
Vždycky choďte radši dříve než později, a když si myslíte, že jdete dost brzo, jděte ještě dříve.

Blázníš? S podpatky budu vyšší a víc uvidím!
Vyšší budete a uvidíte víc, to je fakt. Jenže jak dlouho vám to vydrží? Maximálně čtvrt hodiny. Netýká se to ale jenom bot na kramfleku, ale obecně je hodně důležité zvolit správnou obuv a nepřihlížet jenom na estetickou stránku.
Největší problém nastává na festivalech a rockových koncertech, kde je člověk neustále v pohybu. Klidnější vystoupení nejsou tak náročné, ale i tak - když jsem byla před dvěma lety na Indile, stála přede mnou jedna mladší dáma, kterou jsem musela pro volbu bot vskutku obdivovat. Sama bych na nich nejspíš neušla ani krok. Nicméně několik minut poté, co koncert začal, jsem ji přistihla, jak si boty zoufá a po celý zbytek večera byla bosa (!). Přejdu-li k osobním zážitkům, já sama jsem si na svůj první koncert vzala kozačky. Bylo to v listopadu 2014, venku zima jako v márnici a mě ani nenapadlo, že by se mi v tom třeba mohly zapařit nohy. Taková muka si nedovedete představit! Nohy jsem měla v jednom ohni, čemuž příliš nenapomáhala ani vyvýšená podrážka. Další dva dny jsem nemohla kromě mluvení ani chodit.

RADA číslo 2:
Pohodlnost přebíjí vzhled. Alespoň co se obuvi týče.

Přece nebudu mrznout! Strčím tu bundu do šatny a po cestě zpátky si ji zase vyzvednu.
Nevím, čím to je, ale lidé mají takový nehezký zlozvyk - tudíž pořádat ty nejlepší koncerty převážně v zimě. Vzhledem k tomu, že obvykle trčíte dost dlouhou dobu venku, jednomu se nechce mrznout. A tak si vezme bundu, nejlépe rovnou péřovku a myslí si, že si ji uklidí do šatny. To samozřejmě může. Jenže než se dostane do sálu, všechna místa už budou obsazená. A vyzvedávání při odchodu? Co tak vídám ty kilometrové fronty, neumím si ani představit, jak dlouho bych na svůj milovaný kabátek musela čekat.
Nejlepší řešení je tedy nějaká skladná bunda, která se dá srolovat a strčit do batohu nebo pytle na záda. Sice si připadám jako z kreslené komedie, když spolu s každým výskokem cítím, jak pytel létá nahoru a dolů se mnou a naráží do dalších lidí, ale svůj účel zatím pokaždé splnil. A jestli to někomu vadí, může si vzít taky batoh - uspořádáme turnaj!

RADA číslo 3:
Na šatnu se nespoléhejte.


Vážně jsi vzal tu vstupenku? A je normální, že mají všichni jinou barvu?
Když jdete poprvé, podruhé, potřetí... pokaždé na koncert, je naprosto přirozené, že jste nervózní. Chraň vás ale bůh, abyste to na sobě dali znát! Když jsem ve svých čerstvých čtrnácti letech čekala frontu na Linkin Park, poskakovala jsem, drkotala zuby a hlavně - pořád něco žvatlala. Máš tu vstupenku? Vážně? I tu moji? A máš tu správnou? Proč mají všichni jinou barvu? Hele, támhle ti mají modrou a támhle zase bílou a my máme žlutou! Proč nikdo nemá taky žlutou?
Ona je to ohromná zábava, věřte mi - pokud jste v pozici pozorovatele. Tenkrát jsem byla ve Vídni a uklidňovala jsem se tím, že mi ostatní beztak nerozumí. Ale svět je malý a kolem nás v tu ránu stálo tolik chechtajících se Čechů, až byste ani nevěřili, že je to vůbec možné.

RADA číslo 4:
Svoje pochyby si nechejte sami pro sebe. Pokud jste si tu vstupenku doma dávali do kapsy, tak ji tam nejspíš pořád ještě máte - a pokud ne, jste lemplové.

No tak, v klidu, mám tam vepředu kámoše!
Kdo z nás nikdy nepředbíhal ve školní jídelně? Tudy se uhnu, tady se prosmýknu a je to. Na koncertě to ale nezkoušejte. Jinak odejdete o berlích. Předbíhat ve frontě před vchodem, v níž si každý střeží své těžce vydobyté místo jako ostříž, je hotová sebevražda a to mimo jiné i proto, že to nijak nezamaskujete. Pokud si pak odskočíte v sále na záchod nebo pro pití a budete se chtít probojovat zpátky na své místo vepředu, buďte raději připravení a nebo se domluvte se svým kolegou vepředu, aby na vás například mával a vy jste mohli říct: "V klidu, mám tam kámoše. Támhle, ten co mává červeným tričkem." Proč? Z jednoho jednoduchého důvodu - protože tohle vám možná projde. Jakmile se ale začnete probíjet jen se slovy "Mám tam kámoše." a na nikoho neukážete, může vás to dostat i do pěkné polízanice. Sama jsem několikrát byla svědkem začínající rvačky a v tom davu to vážně není nic, o co by člověk stál.

RADA číslo 5:
Mějte důkaz! Na imaginární kámoše se tady nehraje.



A co vaše zkušenosti a trapasy z koncertů?

12 komentářů:

  1. Skvělý článek :) Jé já když si vzpomenu na svůj první koncert :D to byl Nickelback a naštěstí mě napadlo přijít včas i vzít si boty :D A chybu s šatnou jsem udělala když jsem šla na Three Days Grace :D Už se těším na další příjemné zážitky, mířím na Sleeping with the Sirens :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Na Nickelback bych šla hned. Já na TDG sice nebyla na RFP, ale coby normální koncert v Praze mi všechno přišlo v pohodě - lidi se moc nervali a fronta šla - ale šatnu jsem stejně radši neriskovala :)
      Já momentálně nemám v plánu nikoho, ale tobě přeju, ať si je užiješ :)

      Vymazat
  2. Přesně těchto situací se bojím, proto si beru radši lístky na sezení. Máš svůj flek a nepospícháš. - Nejlepší je, že ty přední řady většinou stojí, takže máš dobrý výhled, nikde se nemačkáš a nepaříš jak pohan v sedě - ale můžeš! Protože sis to místo zaplatila.

    Prolhaná Mrcha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Na svůj první koncert jsem měla sezení, i když jsem celou dobu stála a je pravda, že to rozhodně má svoje kouzlo. Přinejmenším je to pohodlné. Ale zase na druhou stranu, je hezké mít výhled do dálky a dobrý zvuk, ale já chodím na koncerty hlavně proto, abych byla blízko - takže jednou vzadu mi stačilo a teď se vždycky cpu dopředu, i když tím riskuju vlastní udupání :)

      Vymazat
  3. Já osobně chodila na koncerty skoro osm hodin předem a už nikdy to neudělám. Nejlepší je koupit si lístek na sezení, je to bez stresu, ve finále je vidět lépe a půl hodinka před koncertem stačí až až:)

    OdpovědětVymazat
  4. Lory, ty mě vždycky dokážeš pobavit. Jak sis asi všimla (a za což se moc omlouvám), tvůj blog jsem dlouhou dobu nenavštívila a musím říct, že jsi za tu dobu prošla zase dalším spisovatelským progresem. Tvůj text se čte opravdu skvěle, je svěží a na nic si nehraje, celé to působí moc sympaticky a dokážeš skvěle přenést emoce i atmosféru. Přestože na koncerty chodím spíše sporadicky, jako bych se viděla :D
    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, to jsem ráda! :)
      Vůbec za nic se neomlouvej, já poslední dobou čtu cizí blogy asi tak stejně pravidelně, jako vydávám nové články - a to je jedním slovem bída.
      Moc si tvé pochvaly vážím, jeden by nevěřil, jakou dokáže něco takového udělat radost :)

      Vymazat
  5. No, to by chtělo, když jsem teď osvícená takovými docela praktickými radami, abych konečně na nějaký koncert vyrazila. Což bych moc chtěla, ale asi nemám žádnou až tak oblíbenou skupinu/zpěváka, který by současně byl někde poblíž. Revolverheldi jsou leda tak v Německu. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělý seznam! Hlavně se dá aplikovat nejen na koncerty, je praktický obecně pro život :D

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek, škoda jen, že se ke mně nedostal před pěti lety :D Teď mě v listopadu čeká Epica, tak se těším. :) Jinak se vždycky snažím být ve předu, sedět bych nemohla. Nebo mohla, ale to už bych si to pak rovnou mohla pustit doma ze záznamu.

    OdpovědětVymazat
  8. Přesně kvůli tomuto si beru vždy místa na sezení, navíc mám hrozný strach, že bych mohla při koncertě omdlit tak se cítím tak více pohodlně. Naposledy jsem byla na Rammstein, ti byli dle mého naprosto v pohodě, bez nějakých front Atd, Green Day letos v lednu když pominu frontu před vchodem a do uschovny taky byli v pohodě. Jinak moc pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
  9. Skvelý článok. Najväčší problém mám asi s tým časom :D Nikdy nie je dosť skoro prísť na koncert, najradšej by som stála pred dverami už od rána. Prvý rad som zažila trikrát a bol to najlepší zážitok, aký si človek môže z koncertu odniesť. Skorý príchod sa vždy vyplatí. Osobne mám skúsenosť s tým, že Česi chodia na koncerty oveľa skôr ako Slováci :D
    A, samozrejme, ďalší problém nastáva v chladnejšom období - kam vopchať bundu? :D Na to je fajn brať so sebou nejakého parťáka, ktorý si to v pohode odstojí/odsedí niekde bokom a postráži všetky veci :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.