Příjemce: mé třináctileté já

To se tak občas stává, že se vám v nestřežené chvíli dostane do rukou něco, co byste raději vůbec neviděli. V mém případě to pak byla jedna tlustá kniha s přelepovanými bílými deskami, jež díky té kupě nesmyslů, které se snažila udržet uvnitř a ochránit tak před nimi zbytek světa, doslova praskala ve šveh. Netrvalo příliš dlouho, než mi došlo, že nyní v rukách svírám svůj více než sedm let starý deník. Mé rozrušení dospělo k mezi únosnosti v okamžiku, kdy jsem ho otevřela - což, jak se vzápětí ukázalo, jsem nejspíš neměla dělat.

Má dětská naivita, sny i rádoby ideály byly a jsou k smíchu podobně jako všechna převeliká moudra, která vypustí z pusy děti po celém světě. Vrchol všeho ovšem bylo několik posledních stran. Ve svých tehdejších třinácti letech jsem se domnívala, že jsem spolkla polovinu planety a až můj deník za několik století objeví archeologové a odstraní z něj nánosy prachu a špíny, bude považován za národní klenot. Bohužel, jak to tak bývá, tenkrát jsem se strefila zatraceně vedle. Teď, když všechny ty řádky zpětně pročítám, nedá mi to, abych sama nad sebou nekroutila hlavou a nenadávala. Tato nepravost se nesmí nechat jen tak!

Tak tedy, mé milé třináctileté já - jakožto všechna třináctiletá já, která se k tomuto článku v jednom ze záchvatů svých nesmírných mouder přiblíží - slyš toto:

V Z K A Z  Č Í S L O  1

I když zapisuješ své neopomenutelné zážitky a tužby na místa, která nikdo kromě tebe nemůže nikdy najít, snaž se činit tak s vědomím, že víš, co znamená slůvko "pravopis". Možná si myslíš, že to vypadá stylově, cool a strašně osobitě (protože všichni se snažíme být co největší outsiděři a podivíni a přilákat tím k sobě pozornost, já vím), ale skutečnost je taková, že dělání hrubek, ignorování malých velkých písmen a čárek, to cool rozhodně není. Kdo to má po tobě číst, krucinál (a ano, ta tvoje tajná místečka nakonec nebyla zas tak geniální)!

V Z K A Z  Č Í S L O  2

"Troufnu si říct, že jsem celkem úspěšná bloggerska :)". Milá zlatá, pod pojmem úspěšný bloger si člověk představí někoho, kdo má pod příspěvky tisíc zobrazení a ne deset a rozhodně nepublikuje články s cizími fotkami doplněnými o pár depresivních veršů, jež považuje za vrchol svého literárního umu (a které se mimochodem beztak nerýmují).

V Z K A Z  Č Í S L O  3

Nesnaž se hledat v lidech jen to, co chceš vidět. Ty nejsi svatá (což víš moc dobře) a oni rozhodně taky ne. Tak nebuď naivní a nenech sebou cloumat jako s hadrem na podlahu. Pamatuj si, že ty dokážeš držet násadu od mopu stejně dobře jako oni.

V Z K A Z  Č Í S L O  4

To, že ti vychází dvojka z angličtiny, ještě neznamená, že musíš při každé příležitosti zmiňovat, že z ní propadáš. To začneš řešit o tři roky později, až se ti podaří z jednoho testu dostat čtyřku s koulí zároveň. No kdo by si pomyslel, že chemie pro tebe může představovat takový problém?

V Z K A Z  Č Í S L O  5

Než začneš používat nějaký pojem, měla by sis raději vygooglit jeho definici. Protože za a) to, že nosíš tmavě modrý triko a tkaničku kolem krku ještě rozhodně neznamená, že jsi metalista, za b) to, že umíš zapnout počítač a dokážeš u něj prosedět tři hodiny, z tebe nedělá ajťáka a za c) smiř se s tím, že nikoho to beztak nezajímá a ostatním budeš akorát pro smích.

V Z K A Z  Č Í S L O  6

Ve třinácti letech nemáš nejmenší tušení, co to znamená brečet z nešťastný lásky - ty nemáš totiž ani tušení, co to ta láska vůbec je. Navíc je ti třináct, pro mistra Kápě, máš milovat svoji mámu a sbírku Barbie (já vím, že si s nima pořád potají hraješ)!

V Z K A Z  Č Í S L O  7

To, že jsi jednou jedla ve školní jídelně čínský nudle, ještě rozhodně neznamená, že máš ráda čínskou kuchyni - nebo že se v ní dokonce vyznáš. Koneckonců i základní sushi poprvé ochutnáš až o tři roky později.

V Z K A Z  Č Í S L O  8

Nelži sama sobě. "Zapadnout bylo těžký, doteď se mi to úplně nepovedlo, ale je to tam docela fajn." Zapadnout nebylo těžký - zapadnout pořád je těžký a bude, protože se ti to nepovede nikdy. A fajn? Prosím tě, vždyť jsi to tam nesnášela!

V Z K A Z  Č Í S L O  9

Je hezký tvrdit, že jsi uvnitř pořád malý dítě. No, já bych zase řekla, že jsi malý dítě i navenek.

V Z K A Z  Č Í S L O  10

To, že ses naučila používat slova jako "sakra", "prdel" nebo "sračka", ještě zdaleka neznamená, že to musíš používat při každé příležitosti a následně se chlubit tím, jak jsi sprostá. A když napíšeš, že "ti, co mluví spisovně, jsou buzny", doporučovala bych ti, aby sis našla, co to poslední slovo vůbec znamená a zamyslela se nad tím, jestli je skutečně vhodné ho v tomto kontextu upotřebit.

V Z K A Z  Č Í S L O  11

Přestaň být sebestředná a dělat ze sebe chudáka. To, že tě nemůže vystát jeden učitel ještě neznamená, že jsi tak drsná, aby se proti tobě spolčily rovnou všechny kabinety a každý křivý pohled se stal otevřenou výzvou k válce. Víš, nejsi zas tak výjimečná, jak sis myslela.

V Z K A Z  Č Í S L O  12

Nehledej dokonalost. Budeš zklamaná zjištěním, že pod povrchem nic takového neexistuje. Tak radši zůstávej nad věcí.

V Z K A Z  Č Í S L O  13

Někdy je lepší o věcech tolik nepřemýšlet a radši rovnou jednat, jinak uvízneš uprostřed kolotoče - kolotoče, který beztak pohání akorát tak názory okolí, ale proč bys měla dopustit, aby ti do života kecal někdo, kdo tě ani pořádně nezná? Měj vlastní hlavu, zatraceně!

V Z K A Z  Č Í S L O  14

Není nic špatného na tom, že někoho občas pošleš do prdele. Naučit se říkat "ne" je důležitá věc - a to bys neměla podceňovat.

V Z K A Z  Č Í S L O  15

Víc lidí zaujmeš tím, že se budeš usmívat - tím je totiž dokážeš vytočit, zatímco když se budeš místo toho tvářit nasraně, budeš se tak cítit akorát ty.

V Z K A Z  Č Í S L O  16

Nedoprošuj se. Nauč se rozlišovat mezi tím, v čem má cenu pokračovat a co už skončilo. I když ti to bude rvát srdce, měla bys vědět, že nic netrvá věčně a ani ty nemůžeš mít všechno. 

V Z K A Z  Č Í S L O  17
Na světě jsou mnohem větší problémy než ty, co máš zrovna teď. A věř mi, dokonce i ty se jich později dočkáš - a nebudeš se s nimi chlubit.

Milé třináctileté já, moc dobře vím, že žádnou z těchto rad si nevezmeš k srdci, ba co víc, dočkám se akorát tak čerstvého nánosu vajíček na fasádě domu či pár výhružných dopisů ve schránce. Proto si vyslechni ještě jednu, přísahám, že dočista poslední: vrať se k tomuto článku o pět, šest let později. Vsadím se s tebou, že v tvé hlavě mimoděk zazní věta: "Já jsem ti to říkala!"

A co byste svému mladšímu já vzkázali vy?