Bylo nebylo... no, spíš teda nebylo

Konec školy, vysvědčení, flákání se po obchodech nebo ve městě, na koupalištích a po výletech. Tohle všechno si pod pojmem červen obvykle představím. Byla by ale děsná nuda, kdyby to tak platilo každý rok. Stálo by tedy za to si povědět něco málo o tom, jak výjimka potvrzuje pravidlo aneb jak letošní červen tak nějak nebyl.

O ŠKOLE BEZ ŠKOLY

Nejspíš bych si to měla užívat. Hádám, že je to poprvé a dost doufám, že i naposledy, kdy jsem školní docházku ukončila už začátkem června. Tak si ty prodloužený prázdniny užij! Nemůžu ale říct, že bych něco z toho vnímala jako "prodloužené prázdniny". Právě naopak. Mám pocit, že jsem ztratila několik týdnů života a ani jsem si toho pořádně nevšimla. Popravdě řečeno jsem se ještě nějak nepoprala ani s tím, že prázdniny začaly dokonce už i oficiálně.

První dva týdny po operaci jsem na školu neměla ani pomyšlení a upřímně mě asi ani nenapadlo nad ní nějak přemítat. Zato ten třetí, když jsem se už takříkajíc otrkala, jsem si teprve uvědomila, že přestože se tam nic neděje, a když už se něco přece jen děje, je to opruz, docela ráda bych si tam ten opruz zažila taky. Došla si pro vysvědčení, ulila se v nákupáku. No, jak to tak vypadá, pro jednou jsem měla smůlu. Aspoň že to vysvědčení se mi v rámci možností vydařilo.

To znamená, že za červen se nebude ani konat žádná třídní kronika. Musím říct, že to mně taky docela mrzí. Na druhou stranu za celý rok se tu seběhlo tolik hlášek, že by to vystačilo na dalších pár let dopředu.

KDYŽ BYL SVĚT JEŠTĚ NORMÁLNÍ

Než celé tohle divadlo propuklo naplno, stihla jsem ještě oslavit něco jako svátek. Jestli mě znáte, tak víte, že na slavení výročí a další vylomenin tohoto typu moc nejsem a nijak zvlášť je neprožívám - kdo by se ale netěšil na dort a sem tam nějaký ten dárek, že? To bych snad ani nebyla člověk.

V parfémech a voňavkách se nevyznám a nijak se tím tajit nehodlám a nebudu. Pro mě platí jedno základní pravidlo: musí to prostě vonět. A to tenhle kousek rozhodně splňuje.

Jen málokdy člověk narazí na triko, jehož název dává nějaký hlubší smysl. Nevím, jestli tenhle smysl je hluboký jako Macocha nebo jenom jako studna u nás na dvorku, ale mně se to líbí.

Vzhledem k tomu, že starý bágl vypověděl službu, bylo na čase sehnat nějaký nový. Po sáhodlouhém hledání jsem pak konečně narazila na tenhle od Burtona a jsem strašně spokojená. Je veliký, lehký, má decentní potisk a zároveň není fádní. A připomíná mi padák. Sehnat ho můžete třeba tady.

A závěrem čokoláda - protože život bez ní si zkrátka nedokážu představit. A kdo taky?

ČERVEN V NEMOCNICI

Hlavním důvodem a příčinou všech zmiňovaných abnormalit a zmatků byl hlavně můj pobyt v nemocnici před i po prodělání ortognátní operace. Nemám v oblibě se opakovat - no dobře, tak možná mám, ale protentokrát se pokusím obejít i bez toho - takže už nebudu nijak rozepisovat, co všechno to obnášelo a jaké trapasy či horory jsem si zažila. O tom všem už jste si koneckonců mohli přečíst v článcích vycházejících v rubrice Nemocničních zápisků.

Tak proč to vůbec zmiňuju? Abych zaplnila místo v jinak před očima mizejícím článku? Jo, vlastně přesně proto.

ČERVEN DOMA

Poslední dva týdny v červnu jsem byla konečně doma. První z nich, co se aktivity týče, stál celkem za nic. Občas jsem se podívala na film nebo seriál, ale u knížek jsem nevydržela a ani psát jsem pořádně nezvládala. Byla jsem jednoduše strašně unavená a všechno mě bolelo. Je tedy s podivem, že paradoxně jen za posledních asi deset dní - možná méně - jsem toho nakonec stihla docela dost.

Koncem měsíce se za mnou stavila návštěva a přivezla s sebou irské zážitky i suvenýry, což bylo strašně super. Už dlouho jsem ale po návštěvě nebyla tak unavená - obecně se moje výkonost snížila o tolik procent, že to radši ani nebudu konkrétněji odhadovat.

Knižně na tom zas tak slavně nejsem, ale jak jsem říkala, dohnala jsem to těch posledních pár dnů. Do nemocnice jsem si s sebou vzala Pána věže, a když jsem ho o pár týdnů později dočetla, zmohla jsem se akorát na "No konečně!". Anthony Ryan bývá některými vyzdvihován doslova do nebes a to především pro svůj vypravěčský um, takže jsem od jeho knih očekávala opravdu hodně. No a to hodně jsem tam prostě nenašla. Po tomto vysilujícím fantasy jsem se vrhla na klasiku a z náhlého popudu mysli se první volbou stalo Kuře melancholik od Josefa K. Šlejhara. Nebylo to špatné, ale naturalismus dokážu trávit jen po malých dávkách. Hned poté následovala moje první Agatha Christie a jejích Deset malých černoušků, což byl úplně jiný šálek kávy - dobré kávy. Mrzí mě, že děj jsem měla tak nějak vyspoilerovaný, jinak by to bylo ještě o hvězdičku lepší. Úplným koncem měsíce jsem se pak konečně dostala k Dani pro ohaře od Stevena Eriksona a... no, je to prostě Erikson, k tomu není co dodat. Osobně se sice domnívám, že Vichr smrti už nic nepřekoná - ale to jsem si myslela už posledně.

Z hlediska filmů jsem na tom naopak mimořádně dobře. Protože mě více méně náhodou, ale zato hodně zaujal incident Djatlavovy expedice, začala jsem se po něm víc pídit a narazila na horor Tajemství Hory mrtvých. Částmi slabší film, ale našly se i úseky, u kterých jsem nedýchala. Tak trochu nechtěně jsem se pustila i do Japonska, počínaje 47 roniny (věčná škoda, že se o tomhle snímku nemluví víc), Posledním samurajem (samurajové a Tom Cruis v jednom filmu!) a Wolverinem konče (rosomák nezklame nikdy). Přišla řada i na kriminálky jako je Solace (dost psycho, ale stálo to za to) nebo adaptace Deseti černoušků And Then There Were None (nechápu, proč se jednou tvůrci nemůžou skutečně řídit předlohou). Stihla jsem i pár žhavých novinek, třeba Ready Player One (je to klišé, ale překvapivě mě to bavilo - a docela hodně - jen herce v hlavní roli bych vyměnila) a Tomb Raider (vím, že tvůrci to tak nezamýšleli, ale když to bude člověk brát jako komedii, tak se na to dá koukat). A protože jsem doháněla resty, čistě ze zvědavosti jsem si pustila Fifty Shades Freed (a byla to ještě větší nuda než předešlé díly).

Ze seriálů jsem se nově pustila do Black Sails (a něco mi říká, že to ještě bude paráda), mám lehký sklus s The Handmaid's Tale a dokoukala jsem OVY k Akatsuki no Yona (fakt stojí za to).

Po několikatýdenní pauze jsem se vrátila k psaní. Paradoxně mám hodně našláplých nápadů - ale vesměs žádný nikam nevede. Pořád si říkám, že bych měla přestat experimentovat s jinými styly a žánry, když mi očividně ani jeden z nich pořádně nesedí a radši se vrátit k tomu, o čem vím, že skutečně umím, ale... bohové ví, proč to neudělám. Snad ze zvědavosti - asi mi nedá spát vědomí, že nevím, jaká slátanina z toho nakonec vyleze.
Trochu opožděně jsem se dozvěděla, že jsem obsadila stupně vítězů v literární soutěži Triumvirátu Zimní spánek. Zadání bylo fantasy pohádka, což byla pro mě taky tak trošku premiéra a vzhledem k tomu, že jsem svůj výtvor brala spíš jako odreagování než vrcholné dílo, měla jsem z vítězství vážně velkou radost. Navíc by povídka měla vyjít ve sborníku, takže další super zpráva.

NOVINKY - NEBO SPÍŠ NOVINKA

Abych si ve vší té hrůze taky udělala radost, přišla mi domů i tahle kráska. Na Prachmistry si dělám zálusk už delší dobu a jsem na ně opravdu hodně zvědavá. Polovina čtenářů je totiž nadšená - zatímco ta druhá už tolik ne. Mně ale láká jejich netradičnost, hlavně doba, v níž se příběh odehrává. Navíc mám celkem v oblibě tohle prostředí - a maršál na obálce vypadá prostě... prostě dobře, no.

NĚCO DO BOLAVÝCH UŠÍ

Když vám přerazí čelist nebo dvě, nečekaně vás od toho budou bolet i uši - což způsobilo další absťák, s nímž jsem se musela poprat. Dva týdny bez sluchátek jsou totiž pro někoho jako já téměř utrpení. No, nejspíš by stálo za to v předchozí větě vynechat to slůvko "téměř". Hudební scéna mě tedy v podstatě po celý červen více méně bez hlesu míjela. Vzhledem k mému současnému stavu můžu opět zapomenout i na festivaly, s nimiž se v létě vždycky roztrhne pytel - a na které se nikdy pořádně nedostanu. No nic, příští rok to vyjde. Zaregistrovala jsem snad jen echo o novém albu Beyond The Black, které by mělo vyjít na konci srpna. Aspoň něco na spravení pocuchaných nervů.

SABATON - Night Witches

BEYOND THE BLACK - Heart Of The Hurricane

POWERWOLF - Fire & Forgive

BEAST IN BLACK - Crazy, Mad, Insane

CROWN THE EMPIRE - Payphone (cover)

HALESTORM - Black Vultures

THE UNLIKELY CANDIDATES - Oh My Dear Lord

COLDRAIN - Envy

MY DARKEST DAYS - Come Undone

SIRENIA - Chains

NICKELBACK - Home

BLUE STAHLI ft. EMMA ANZAI - Not Over Til We Say So (Rabbit Junk Remix)

OMNIMAR - Start

AVIATORS - When Our Bodies Wash Ashore

JULIA BRENNAN - A Light To Call Home

LINDSEY STIRLING ft. ALEXANDER JEAN - Stampede

BISHOP BRIGGS - White Flag

THOMAS BERGERSEN - Dragonland

HIDDEN CITIZENS - Ride of the Valkyries (Wagner)

GUNS - 300,000,000

Co vy a konec školního roku?