Snílkovské bdění #1

Zdravím! Tímto vás vítám u prvního dílu nové rubriky pod názvem Snílkovské bdění. Někomu se může zdát název naprosto jednoznačný, jiný možná bádá nad jeho mnohým významem. O co se tedy bude jednat? Princip je naprosto jednoduchý. Zjednodušeně řečeno půjde o to, že v každém dílu se rozepíšu o určitých věcech, které bych do budoucna chtěla vyzkoušet, udělat a tak dále. Chvilková zasnění o nastávajících záležitostech, malých snech a úletech. Možná někteří z vás znají články podobného typu pod názvem Before I die a podobně. Mým účelem ale není tyto články nějak kopírovat nebo se řídit jejich stylem. Hodlám zmiňovat spíše netradiční a pokud možno zajímavé věci a případně se o nich více rozpovídat. Myslím si, že by z toho nakonec mohl být docela pěkný projekt, ať už pro vás nebo pro mne samotnou, když se budu po čase vracet a číst, po čem jsem v tomhle věku asi tak toužila a přemítala.


Před okamžikem jsem se zmiňovala, že se budu snažit nemluvit o vyloženě tradičních věcech. Bohužel některé z vás možná zklamu, ale pro první díl jsem se rozhodla rozepsat o cestování. Je to hodně klasické téma, ale já bych ho ráda zmínila a osobně si myslím, že první díl je pro to jako stvořený. Už mám připravené obsahy i pro další díly, které do budoucna vyjdou a věřte mi, že ty už budou o poznání zajímavější. Inu, v jakých vodách se tedy má zasněná dušička v současné době plaví? Na jaká místa bych se ráda podívala, které konkrétní kouty navštívila a proč? I to se dozvíte, jen co budete pokračovat ve čtení!

Japonsko | Země vycházejícího slunce
Určitě jste už někdy viděli alespoň jednu z toho bezpočtu fotografií s růžově kvetoucími stromy, jejichž květy pozvolna poletují na zem a zdobí tak dlážděné cesty v pozadí s honosným chrámem typickým pro tuto zemi. Živě si dokážu představit, jak ty květy asi voní. Právě tohle je takový můj (ne)malý sen. Projít se pod těmi pohádkovými stromy, které vypadají tak trochu jako z jiné dimenze nebo snad jako mraky u země. Přesně tak, jako mraky, mraky z malinové vaty. Přijde mi to neuvěřitelně fascinující. Vlastně ani nevím, kde přesněji bych tohle všechno mohla hledat. Snad někde v okolí Tokia, jehož ruch je naprostým opakem tohoto obrazu volnosti. Dost možná, že místo mých představ ani neexistuje, ale jestli přeci jen, tak to musí být nádhera. 
Procházet se takhle v podvečer po té cestě, nechat na sebe padat povadlé kvítky, dýchat vůní nasáklý vzduch. Je teplo. Vím to, určitě je tam krásné teplo. Možná bych uviděla i draka. Do té doby se ale budu muset spokojit s malým kovovým přívěskem, co mi prozatím ne zrovna vznešeně trůní na krku. Snad jako taková malá špetka naděje a povzbuzení, že se tam jednou skutečně s někým podívám. Je to malicherná a naivní představa, já vím. Jenže je moje, víte? 

USA | Svobodný ruch
Do Spojených států se chce v dnešní době podívat velké procento lidí, co jsem zatím alespoň odpozorovala. Ani mě tak neláká velkoměsto, i když do New Yorku a na sochu Svobody bych se ráda podívala. Asi tak rok zpátky jsme s kamarádkou čistě z dlouhé chvíle zhotovily plán, podle kterého bychom procestovaly skrz na skrz Severní Ameriku. Je to opravdu hodně naivní představa, ale v mých snech vypadá reálně a neskutečně lákavě. Ráda bych zjistila jak se asi žije ve městě, kde člověk denně potká stovky rozdílných lidí. Zároveň pak pro porovnání mne ale neskutečně láká nespoutaná a divoká příroda, která se zde místy taktéž nachází. Vodopády. Jezera. Kaňony.

Zdroj obrázku

Nový Zéland | Hvězdná obloha ve dne
Hobití zemi nejspíš valná většina z nás zná především díky Společenstvu prstenu nebo hobitu samotnému. Vlastně bych lhala, kdybych se pokoušela říct, že můj případ toto nebyl. Mě zdejší krajina připadá doslova pohádková, zkrátka fantazie. Rozlehlé pláně a louky, vodopády a toky s průzračnou vodou, strmé hory a jeskyně. Kdysi jsme na zeměpis dělali s pár přáteli projekt právě na Nový Zéland. Nejspíš tehdy bylo mé rozhodnutí zpečetěno. Tenkrát jsem také narazila na zmínku o jistých jeskyních Waitomo - pohádkový úkaz, jeskyně světélkující díky jakémusi druhu světlušek s názvem Arachnocampa Luminosa. Nebe poseté desítkami a desítkami jasných hvězd ve dne. Tak přesně takový to dojem budí. A přesně ten bych chtěla jednoho krásného dne zažít.
Francie | Svět z výšky
Upřímně řečeno Francie jako taková sice nejspíš je malebná země, ale poněvadž nejsem ani milovníkem žabích stehýnek ani vína, tak mě láká především jedna její část a to (překvapivě) hlavní město. Do Paříže se toužím podívat už opravdu hodně dlouho. Dříve to byla jen malá nereálná tužba, ale čím jsem starší, shledávám, že čím dál více lidí právě do Paříže jezdí, což můj chtíč značně přiživuje. Na památky jsem nikdy moc nebyla, ale zde se nacházejí takové, které uchvátily i mne, a které pro jejich proslulost snad ani nemusím zmiňovat. Nejvíce bych ovšem chtěla vidět Eiffelovu věž. Paradoxem ovšem je, že se bojím výšek. A možná právě to přidává této představě snový nádech. Mám z výšek opravdu velký strach, po pár metrech dostávám závratě. Vidina toho, že bych se někdy ocitla na vršku Eiffelovky, to není jen úžasný zážitek díky místu. Je to i nepředstavitelný úspěch z hlediska překonání jednoho z mých největších strachů.

Zdroj obrázku

A jaké jsou vaše cestovatelské sny? Máte nějaké?
Jaká místa a země byste rádi navštívili? Případně byli už jste na nějakém z nich?


7 komentářů:

  1. naprosto se vším souhlasím!! :D kromě tý francie teda, ta mě vůbec neláká :D
    ale teď mě to nějak nejvíc táhne seattle, transylvánie, kanada :D

    OdpovědětVymazat
  2. To je výborný počin taková zajímavá rubrika. Tady nebudeš mít nouzi o témata. Tyto tvé plány nemusejí být z říše snů. Všechny jsou splnitelné a záleží jen na tvé vůli a vůbec to není naivní představa. Tak vzhůru do budoucnosti!! ☼☼☼

    OdpovědětVymazat
  3. Ten název se mi moc líbí a myslím, že jsi to s ním hezky vystihla.
    Já bych se jednou ráda podívala do anglie, ale nikam víc daleko mě to neláká. A ještě bych si ráda pořádně projela Itálii, památky přírodu a podobně. Hlavně bych chtěla vidět Benátky.
    Ve Francii jsem byla a Paříž je úchvatná :)

    OdpovědětVymazat
  4. Máš to moc pěkně napsané :)) Máš pravdu - takovou fotku Japonska už jsem viděla :D USA mě skutečně láká - ale jako většinu lidí spíše velkoměsta :D Nový Zéland má krásnou přírodu, ale já jsem na města a velkoměsta, takže mě spíš láká Londýn a Paříž :))

    OdpovědětVymazat
  5. Souhlasím se vším. Jsou to krásné místa, já ani nevím, které bych si z nich vybrala. Celkově miluju každou přírodní krásu. Chtěla bych procestovat celý svět, bez zábran.. :)) Je toho tolik, co mě zajímá, co chci vidět..

    OdpovědětVymazat
  6. Výborný článek :) Se vším souhlasím :) Do Japonska bych se taky moc chtěla podívat a stejně tak na Nový Zéland, ten mě hodně láká :) Chtěla bych vidět spoustu míst, od Paříže, až po brazilskou džungli :) Třeba se mi to jednou povede uskutečnit :)

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný článok, oceňujem hlavne originalitu a nápad :)
    Vybrala si vážne krásne krajiny To ako si to popisovala :)
    Hneď by som išla do Japonska a to aj vďaka tebe a tomuto článku.
    Mňa osobne veľmi lákajú pamiatky a staré mestá v Európe. Potom krajiny, kde je zima a to je trochu paradox, keďže ju nemám rada. Chcela by som vidieť Island.
    Tiež ma láka USA, ale príroda a ešte kúsok z L.A. a Agoura Hills. Chcela by som vidieť mesto, kde vznikla moja obľúbená kapela :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, nezapomeňte za sebou nechat stopu v podobě odkazu na blog a přidat se k mým pravidelným čtenářům, aby vám nic nového na blogu neuniklo. Hezký zbytek dne přeji! ♥

© Lory Humble 2015 | Všechna autorská práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.