Nový rok nic nemění

Dlouho jsem přemýšlela, jak jen nejlépe přeskočit tenhle nanejvýš stereotypní úvod, až jsem nakonec přišla na to, že mě nic nenapadá. 

Vánoce jsou za námi, Silvestr taky a my se teď potloukáme novým rokem. Že se letošní Vánoce konaly opět na blátě a jen málokdo o nich pocítil klasickou sváteční atmosféru, to je všeobecně známá věc. Jak ale vypadal poslední měsíc starého roku 2015 z mého pohledu? Jaké skopičiny se mi podařily provést, která místa jsem navštívila a co nového mi přibylo do šatníku ať už zpod stromečku nebo odjinud? To a mnohem více se dozvíte, když budete pokračovat ve čtení.

Středoškolský život 

Vánoční strom na náměstí

I když je to k neuvěření, mimořádně krátké prázdniny už brzy skončí a já - a nejenom já - budu muset opět osedlat splašeného hřebce se jménem škola. Letošní volno se mi skutečně zdálo nějak podivně krátké. Štědrý den utekl jako voda, den po něm si ani nepamatuji, druhý svátek vánoční jsem strávila u nevlastních prarodičů, další den na to - neděle mimochodem - jsme vyrazili s rodinkou na Šumavu a v pondělí jsem byla s kamarádkou. Následující dny už pak utíkaly rychle jako voda, a tak když jsem se konečně naučila vše potřebné, zbylo mi jen mizerně málo času na aktivity, které jsem chtěla dohnat. Samozřejmě nechci zanedbávat blog, ráda civím na seriály nebo filmy a o prázdninách dokonce i čtu, jenže mojí hlavní prioritou je teď konečně dopsat můj "velký projekt". Je až žalostné, když si uvědomím, že ho píšu přes rok a pořád mám jen něco málo okolo 80 stran. 

Abych ale škole pořád jen nekřivdila, dají se zde zažít i zajímavé věci a poznat skvělí lidé. S těmito lidmi jsem si jen za poslední měsíc docela hodně krát povyrazila, kupříkladu do kina na Viktora Frankensteina - recenzi jste si mohli přečíst na blogu už dříve - nebo jsme se konečně odhodlali jít si zabruslit. Nestála jsem na bruslích víc jak tři roky, takže to byla vážně sranda. Už mě dlouho takhle nebraly záda - hah, a to jsem ještě mladá.

Týden před Vánoci se pak už nikdo moc vážně neučil, pouštěly se dokumenty, a pokud někdo náhodou myslel výuku opravdu smrtelně vážně, rázně jsme mu všichni ukázali, že my už se učit odmítáme. 

Krásné dárky, které jsem dostala od přátel,
obsahující tužku na oči, náušnice, úžasný náramek s LP,
krásnou kabelku a vlastnoručně šitý zelený polštářek,
který se už na fotku bohužel nevešel.

Předposlední den před prázdninami jsme dle mého do školy nemuseli vůbec chodit, protože to málo hodin, co jsme tam strávili, jsme se měli loudat po školním veletrhu, pak jsme dostali do ruky opravený test z fyziky a zase jsme se mohli toulat. Netřeba zdůrazňovat, že jarmark nic lákavého nenabízel, takže jsme odešli domů dřív a s kamarádkou si místo školy zašli po dlouhé době do 5D kina. V ten samý den jsem šla poprvé na Star Wars. Hrozně jsem se toho bála, a přestože zápletka byla smotaná čtvrtá a třetí epizoda, film se mi líbil a šla jsem na něj znovu. Krom toho bylo hrozně zábavné sledovat, jak lidi okolo zírají na moje triko (bude na fotce níže ve článku, ale hlavní háček je v tom, že není z ČR a ani na internetu se nejspíš tohle stejné nesežene). Naopak mě dost zklamalo, když jsem dostala záchvat smíchu z hlášky, která poukazovala na předešlé díly, ale jinak celé kino bylo zticha. Co to znamená? Oni předešlé epizody vůbec neviděli a na film šli jenom proto, že se o něm teď mluví. Ale co už, jejich problém. 

Poslední den školy jsme si pak rozdali dárečky, vyrazili na tradiční "Schody" (taková malá show naší školy) a odešli spokojeně domů.

S čerty nejsou žerty

Ano, ano, další důkaz SW šílenství.
Když jsem narazila na Star Wars stojan,
měla jsem co dělat, abych neodnesla úplně všechno.

Možná beru události trochu přeházeně, ale přišlo mi fajn rozdělit "obyčejný" školní život a čerty. Čerti samozřejmě chodili i na naší škole, ale já byla od rána rozmrzelá, protože naše kamikatze biologářka (je to prostě šílenec, co nás ale ani neučí, přesto se neostýchá všechny okolo úkolovat) se rozhodla, že budeme vynášet odpadky. Takže jsme vynášeli odpadky. Když jsme nesli několikátou krabici a u kontejnerů nás zastavil chlapík, že prý tam děláme bordel, měla jsem sto chutí mu jednu vrazit. Jinak ale čerti byli nic moc. Nebo jsem už z nich zkrátka nějak vyrostla. To dětství bývalo tak super, že?

Moc lidí to o mě neví,
ale já jsem mimo jiné i vášnivý sběratel figurek Schleich.
No a tohle byla láska na první pohled.

Náladu jsem si ale spravila, když jsme s kamarádkami vyrazili po škole na náměstí na punč. Ne že bych se po punči utloukla, ale v té zimě ho držet ve zkřehlých rukou a povídat si a povídat, to bylo super.

Pátého prosince jsme se rozhodli, že čertům ujedeme, a tak jsme vyrazili na nákupy do Pasova. Když jsme nabrali plný kufr jídla, vyrazili jsme do města. Nohy mě bolely jak čert (jak příhodné označení) z toho, co všechno jsme prolezli, ale za nové kousky do sbírky, které jsem získala, to vážně stálo. 

Přišel letos Ježíšek?

Nakonec zbývá asi ta nejvíc očekávaná část tohoto článku - Vánoce jako takové. Vánoce byly mokré a studené a jedl se kapr a nikdo se neudusil. Ráno jsme vyrazili na brusle, tentokrát s rodinkou a čirou náhodou jsem se tam opět potkala s kamarádkou. Pak přišel Štědrý večer, který byl fuč nějak strašně rychle a dárky se rozbalily snad ještě rychleji. Inu, nebudu už dál zdržovat, tak se pojďme podívat na to, co jsem si rozbalila.

Začnu nejspíš dárkem, ze kterého jsem měla největší radost. Respektive takhle, já jsem věděla, že ho dostanu, nebo jsem spíše doufala, ale když jsem ho měla vážně v rukou, to bylo něco nepředstavitelného. Ano, Lory pojede na Three Days Grace, konečně!

Dále tu mám neméně úžasný dárek - oficiální tričko s TDG, které jsem si strašně moc přála a vezmu si ho na koncert. Na druhé fotce je pak náš krásný stromeček.

Možná už jste si všimli, že mám něco jako takovou malou úchylku na motýly. Ne? Tak teď už to víte. Když jsem pak dostala tenhle příjemný šátek s motýly, byla to láska na první pohled. 

Ježíšek se taky rozhodl, že mám v šatníku až příliš černých kulichů, respektive jenom černé a přinesl mi stříbrnou čepici s odepínací bambulí (ani netušíte, jak jsem se lekla, že jsem jí utrhla) a sněhovými vločkami.

Vzhledem k tomu, že mám věčně málo mikin, myslel Ježíšek i na tohle.

Následovala sportovní výbava - osobně doufám, že mi tím nechtěl něco naznačit.

Mám strašně ráda bundy tohoto typu, příjemné, teplé a prakticky univerzální, zatím jsem ale měla jen jednu, protože se mi žádná nelíbila, ale když jsem rozbalila tuhle, byla jsem nadšená.

Maluji se, ano přiznávám to, maluju se a prakticky bez toho nevytáhnu patu z domu.

Před pár měsíci jsem na tohle povlečení narazila v obchodě a hrozně se mi líbilo, jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že si toho Ježíšek všiml.

Dárek od strýce - kniha o mýtech - a triko od prarodičů. Je sice příjemné, ale kočka na přední straně, kterou jsem radši nefotila, mě upřímně děsí.

A nakonec zde mám ještě tenhle kousek, který dostal pod stromeček můj malý bratr, ale já byla naprosto uchvácená. Ano, je to skutečně figurka Kylo Rena!

Jak na Nový rok, tak po celý rok
Silvestr se naopak hrozně táhl. Sice k nám na chvíli přišli známí a posléze se s námi dívali na předčasný ohňostroj, ale jinak bylo čekání na půlnoc vcelku nezáživné - nakonec jsem ho strávila tím, že jsem rozesílala SMSky k Novému roku, které v dnešní době už stejně nikdo neprožívá, a po zbytek večera si četla. O půlnoci jsem vyběhla ven, skropila mě sprška mokrého sněhu, který se spíše podobal mrholení a druhého dne po něm nezbyla ani stopa, zkoukla jsem pár ohňostrojů a šla domů, kde jsem si do noci opět četla.
Na Nový rok jsem se vzbudila k obědu, ale odpoledne jsme vyrazili na novoroční ohňostroj, který alespoň trochu pozvedl náladu, kterou sužoval nedostatek spánku z předešlé noci a kašel. Osobně nesnáším, když se na jednom místě sejde hromada lidí, ale tenhle ohňostroj za to stál. Byla to vážně moc pěkná podívaná. Vzhledem k tomu, že jsem dobrák od kosti, řekla jsem si, že ho natočím. Začalo to *mě nějak zebou ruce*, pokračovalo *já necítím prsty* a *já necítím celou ruku* a dospělo to až do stádia *mě asi upadne ruka*... *ty vole mě asi vážně upadne ruka!* Ale video se mi nakonec docela líbí, tak doufám, že se na něj aspoň někdo podívá.

Rok 2015 je pryč a nyní se na konci letopočtu už píše šestka. Já ale musím za sebe říci, že mě tyhle povídačky už nějak přešly. Den sem, den tam, předsevzetí nikde. Nový rok pro mě nic nemění, mé plány a cíle si udržuji neustále a nedávno jsem si něco uvědomila - že jich skutečně chci dosáhnout a udělám pro to maximum, protože tohle je můj život. A protože nic není nemožné.

Jaké byly vaše Vánoce? 

Našli jste pod stromečkem něco, co vás překvapilo, případně z čeho jste měli největší radost? 

Jak jste prožívali Silvestr? A co pro vás znamená (N)nový rok?