Vyhnul ses zadání aneb o tom, jak lidi vidí jen to, co chtějí

Asi nemusím přílišně objasňovat obecně známý fakt, že ačkoliv se společnost snaží tvrdit něco jiného a hraje s námi hru o nejlepší iluzi na téma "Tvůj názor nás zajímá!" ve skutečnosti se mají věci docela jinak, ne-li dokonce přesně naopak. Pokud nejste nahoře, jste logicky dole a tam nahoru vás nikdo neslyší. Ono by nejspíš nebylo fér tvrdit, že lidi se nesnaží - jenže všechny ty sladké řečičky a poučky, s nimiž se můžete setkat, jsou většinou jako vystřižené z manuálu "Jak vytvořit bezchybnou společnost" a jedná se o prakticky nevyužitelné žvásty, které beztak nikdo nebere vážně.

Proč o tomhle vlastně mluvím? Stává se mi vcelku často, že se dám do psaní slohu nebo nějakého jiného literárního útvaru a v konečné fázi je mi oznámeno, že jsem se jednoduše vyhnula tématu. Už jsem si zvykla, že lidi jsou senilní a nové věci zarputile zavrhují, ale má poslední zkušenost mě donutila se nad touto záležitostí zapřemýšlet víc do hloubky. Bylo zadáno téma: "Nežijeme proto, abychom jedli" nebo něco v tom smyslu. Pokud se nad tím zamyslíte, tomuhle zadání není takřka možné se vyhnout (pokud se ovšem nerozhodnete psát o jednorožci skákajícím na duze - to se ale nestává moc často), ale stejně mi bylo řečeno, že mě se to podařilo. Proč? Odpověď je docela jednoduchá - usedlí kantoři opravující tyto úvahy zkrátka nemají rádi, když se někdo vyjádří negativně. Dali deset bodů těm, kteří psali o anorexii (velice originální téma mimochodem) a tři body mě, která kritizovala chování lidí v dnešním světě. Prakticky vzato jsem ale splnila zadání stejně dobře jako ostatní, akorát jsem ho pojala přeneseně - což, jak vám potvrdí leckterý literát, není na škodu. Takž kde je chyba?

Další, co mě napadá, je poměrně běžné prostředí, s nímž se setkáváme takřka dennodenně. Ano, je to škola. Na všech reklamních letáčcích, v motivující článcích, v úvodních řádcích srovnávacích testů a co já vím kde jinde ještě, stojí v různých obdobách jedno a to samé sdělení: do školy chodíte proto, abyste se mimo jiné rozvíjeli ve vyjadřování, vystupování na veřejnosti a prezentování vlastního názoru. Když se ale na školství podíváte bez růžových brýlí, jen málo z toho je pravda. 

Učitelé se tváří, že jim jde o studentské blaho, ale já vidím jen skořápku, která už má těch škvrňat plné zuby a je jí úplně jedno, jestli se z nich jednou stane prezident nebo prodavačka. Mezi studenty by nejraději viděli jen zamlklé nevýrazné tváře ve vybledlém oblečením, co spořádaně sedí u lavic a přikyvují na znamení souhlasu, i když ve skutečnosti vůbec nerozumí tomu, co kantor před okamžikem řekl. Názor na báseň z válečného období chtějí slyšet jako ukázkově vystřižený z příručky pro "Jak mluvit jako robot, co o životě vůbec nic neví" a běda vám, jakmile vás někdo vyvolá a vy řeknete to, co si ve skutečnosti myslíte. Učitelé se tváří, že ví všechno nejlépe - učí vás o vzniku i zániku vesmíru, a přitom nikdo netuší ani to, co ten vesmír vlastně je, natož aby si troufl tvrdit, jak jednou zanikne. No není to absurdní? Řekněte svůj názor a budete ukamenováni. Vážně škola podporuje v utváření vlastních názorů?

Tvrdit tohle všechno není zas tak těžké, ale jak se říká - jestli chcete změnit svět, začnete u sebe. Teprve docela nedáno mi došlo, že jsem vlastně docela stejná jako oni. Vidím všechno jen tak, jak chci a co se mi nelíbí, to ignoruji. Zjistila jsem, že jsem mluvila o člověku, ale to, co jsem na něm měla ráda, jsem si vlastně vymyslela. Já netvrdím, že všichni jsme takoví (ať už mám na mysli učitele nebo "normální" lidi), to rozhodně ne. Přišlo mi ale k politováníhodné kam až to spějeme, když o takovýchto problémech mudrcují akorát tak jedinci jako jsem já. Ostatní jsou buďto slepí, anebo dělají, že nevidí. Nakonec se ale přece říká, že nejupřímnější a často i nejmoudřejší ze všeho jsou děti a blázni - děti se za to bijí a blázni zavírají do ústavů.

Amen.