Vážně je vzhled všechno?

Úvodem nutno poznamenat, že už dávno jsem vyrostla z období, kdy mě i ta sebemenší zmínka ponoukala vykládat moudra a polemizovat nad naprosto klišé tématy a sdělovat své "dětské" názory světu. Dříve jsem psala úvahy moc ráda, jednalo se dost možná o můj nejoblíbenější literární útvar, co se do tvorby týče. Ovšem jak čas plynul, hodně se toho změnilo a já začala psát jiné věci, přičemž úvahy takřka upadly v zapomnění. Přednedávnem jsme ale v rámci českého jazyka dostali za úkol vypracovat sloh právě v podobě úvahy. Co si budeme povídat, většina školních témat stojí už tradičně za starou belu, takže jediné přijatelné se mi zdálo neuvěřitelně stereotypní: Dělají šaty člověka? Víte, většinou tohle nedělám, ale výjimečně mám ze své práce dobrý pocit, a tak jsem se rozhodla, že je škoda, aby i nadále hnila kdesi v zatuchlém šuplíku v kabinetě naší češtinářky a dám možnost přečíst si ji i dalším lidem. A kdoví - třeba vás alespoň trošku pobaví.

          Jistě jste se už alespoň jednou setkali se známým příslovím: Šaty dělají člověka. Váš zevnějšek je totiž první věcí, na niž se ostatní lidé zaměří, když vyrazíte do společnosti Je ale pravda skutečně taková, že šaty vypovídají o tom, co jste vlastně zač?

          Jak už jsem částečně zmiňovala, lidé vždy byli, jsou a nejspíš i navěky budou svým způsobem povrchní. Kořeny této vlastnosti můžete vysledovat ještě v dávných dobách, kdy obchodníci vybírali na trhu krávu podle toho, jaké má zuby nebo kolik masa a mléka jim koupě přinese. Je ovšem nezbytně nutné si uvědomit, že lidé se (povětšinou) neřadí mezi dobytek, proto posuzovat je podle vnějšího vzhledu není zrovna dvakrát nejšťastnější nápad. Můžete odporovat mému následujícímu tvrzení, ale ve skutečnosti se nikdo z nás člověkem nenarodil. Člověka dělají člověkem především jeho způsoby, vyjadřování a vystupování ve společnosti, chování vůči ostatním lidským i zvířecím stvořením a přístup k životu jako takovému.

          Na druhou stranu však musím dát zmiňovanému rčení zčásti za pravdu. Představte si situaci, kdy se na ulici střetnete tváří v tvář se záhadným cizincem - klíčovou roli v tomto okamžiku bude hrát první dojem. Táhne mu z úst jako paviánovi? Má nepřirozeně zažloutlé zuby? Jeho oblečení i tělesný odér působí, jako kdyby strávil celou předešlou noc v kontejneru s bioodpadem? Nemusíte se příliš dlouho rozmýšlet, aby vám bylo nad slunce jasné, že s tímto člověkem se do řeči jen tak nepustíte. Stav, v němž udržujete svůj zevnějšek, je totiž vaše vizitka. Můžete se tomu posmívat a namítat, že je přece jen vaše věc, jak se oblékáte nebo co nosíte na hlavě. Chyba! Faktem zůstává, že jakmile by k tomu okolí dostalo příležitost, nejraději by vás rozpitvalo a prozkoumalo až do morku kostí.

          Dělají tedy šaty člověka? Ano i ne. Z mého pohledu je daleko důležitější slušné vystupování a jednání s ostatními spoluobčany, avšak samotný vzhled člověka tvoří taktéž nezanedbatelnou část jeho osobnosti. Květiny nemohou kvést bez vody a slunečních paprsků, stejně jako člověk nemůže být člověkem, pokud se nebude umět dobře chovat i oblékat zároveň.