Po stopách šelestu aneb co poslouchám #8

Jak jste si jistě už všichni všimli, duben se nám pomalu ale jistě nachýlil ke svému vyústění a nakonec se přehoupl do měsíce zcela nového, doufejme, že více rozkvetlého, teplého a jednoduše jarního. Se zmiňovanými událostmi už tradičně souvisí i vydání dalšího seznamu mých oblíbených písní a skladeb, na jejichž vlnách jsem byla po dobu uplynulých několika týdnů naladěná. Co se týče oblasti hudby, může vás pohled na mou osobu vypadat různě - možná mě znáte z dřívějška jako tu malou metalovou holku v černém, možná úplně jinak. Abych ale věci jednou provždy uvedla na pravé světlo, ve skutečnosti se nehlásím k žádnému specifickému odvětví. Mám ráda černou, to je pravda, ale co se hudby týče, ráda si poslechnu skladby od epic a dubstepu až k punku a někdy i kvalitnímu popu, jindy mám zase náladu na rock a hardcore s metalem, nepohrdnu ale koneckonců ani nightcore a symfonickými skladbami. Proto jsem se snažila, aby i dnešní výběr obsahoval tak nějak ode všeho trochu a vy jste tím pádem dostali další příležitost důkladněji poznat mou mladou a (leč to tak často nevypadá) veselou dušičku.

HOLLYWOOD UNDEAD - Day Of The Dead

Hollywood Undead je skupina, kterou je netřeba více představovat. Cesta za láskou je často trnitá, ale nakonec jsem tu pravou stezku objevila i já a HU zase našli klíč od mého srdce a svou kombinací rapu se zpěvem, rockovými i electro instrumentály a celkovou energií si mě zcela získali.

MY DARKEST DAYS - Still Worth Fighting For

Díky - v mém srdci - neustále stoupající popularitě nového zpěváka Three Days Grace Matta Walsta jsem se rozhodla důkladněji prozkoumat i jeho starou kapelu a jak se ukázalo, když to někdo umí, zkrátka to umí. Mattův hlas si mě získal u náhodně vybrané skladby naprosto okamžitě a v kombinaci s pěknými instrumentály a textem jsem se jí nemohla dlouho zbavit.

STARSET - Carnivore

Skupina Starset je už stará známá firma, k níž jsem se rozhodla po delší době vrátit s novým elánem a nutno poznamenat, že když jsem jako první sáhla po písni Carnivore, rozhodně to byl dobrý tah.

BULLET FOR MY VALENTINE - You Want a Battle? (Here's a War)

Skupinu Bullet For My Valetnine jsem poslouchala hlavně dříve a v poslední době ji nijak zvláště nevyhledávám, když jsem ale čistě náhodou narazila na poměrnou novinku You Want a Battle, změnila jsem názor. Tenhle kousek má zkrátka šťávu.

FROM ASHES TO NEW - Through It All

Jako další musím zmínit píseň od skupiny From Ashes To New, která také zdaleka není neznámá. Krom vydařené kombinace nástrojů a vyváženého zpěvu musím zde vyzdvihnout i zajímavé lyrics video.

THE USED - Revolution

S The Used jste se mohli seznámit již v některém z předchozích vydání a jistě už tenkrát jsem podtrhávala jejich neobyčejnou živost a jiskru, která doslova září a prostupuje celým jejich repertoárem. Inu, a ani u Revoluce tomu nebude jinak.

DELAIN - Suckerpunch

Troufnu si tvrdit, že ani Delain nepatří mezi interprety, které by bylo potřeba zdlouhavě uvádět. Když pak navíc zmíním legendární píseň jako je právě Suckerpunch, musí mít velká část z vás zaručeně jasno.

GLEE - Fighter

Většinou nemám příliš v lásce covery, ale tato přezpívaná verze písně od Christiny Aguilery má zaručeně něco, co velká část ostatních postrádá - jiskru. Ještě o něco více mě zaujala nightcore verze, kterou rozhodně doporučuji k poslechu.

TWO STEPS FROM HELL - The Colonel

Velké oblibě se u mě poslední dobou těší také Two Steps From Hell, jejichž na první pohled podobné, avšak po pečlivém prozkoumání naprosto jedinečné skladby si mě získaly od hlavy až k patě pro svou vyváženost, ladnost a celkovou energii s atmosférou.

CELLDWELLER - End of an Empire

Celldweller je svým stylem hudby podobným například Blue Stahlimu a stejně jako on dokáže propůjčit svým skladbám nevšední nádech plný dravé elektrické energie a jemnosti v jednom.

Flumpool - Yoru wa Nemureru kai? 

Už dlouho jsem nezmínila žádnou cizojazyčnou, konkrétněji japonskou, píseň. S tímto kouskem se můžete setkat v openingu anime Ajin a pět je zde jasně demonstrováno, jak neskutečně zpěvný tenhle jazyk je.

NAGI YANAGI - Orarion

Stejně jako tomu bylo u řady první, i druhá řada anime Owari no Seraph s sebou přinesla vydařený ending, který pro tentokrát představuje píseň Orarion od Nagi Yanagi. Cítím v tom klasický nádech japonské hudby používané jako soundtracky, ale má v sobě i cosi navíc - ale to už si zjistěte sami.

RUELLE - This Is The Hunt

V okouzlení knihami Nástroje smrti od Cassandry Clare jsem se rozhodla podívat i na nový seriál Shadowhunters. Nemusím vám snad ani vyprávět, jaké pro mě představoval v porovnání s knihou zklamání, avšak co mě na něm zaujalo asi nejvíce, byl jeho soundrack z dílny Ruelle, který si mě pro svou lehkost, ráznost a poutavou melodii velmi rychle získal.

DIGITAL DAGGERS - Still Here

Digital Daggers jsou australská hard rocková skupina, s jejíž tvorbou se často můžete setkat v podobě soundtracků některých seriálů. Skladbu Still Here bych ale i přes jejich oficiální zaměření zařadila spíše do pozvolnějšího pop rocku, který je ovšem plný ladných tónů a přímo hmatatelných emocí.

SIA - Big Girls Cry

Siu coby zpěvačku mám v oblibě už opravdu hodně dlouho, jelikož její hlas se může jen s málokým měřit. Big Girls Cry je smutná a přesto krásná emoce podtrhávající skladba.

DAVID GUETTA - Dangerous

Davida Guettu jsem měla také ráda především dříve, ale jeho nedávný výtvor, který vznikl ve spolupráci se Samem Martinem mi opět dal najevo, že ještě stále existují četné důvody, proč mu nedat košem.

A co poslední dobou posloucháte vy?

Co byste mi doporučili?