Asking Alexandria - The Black | Vyplatila se změna zpěváka?

Asking Alexandria je britská skupina pocházející z Yorku a známá především pro svou metalcore tvorbu. Obzvláště velké diskuze vzbudila v okamžiku, kdy bývalý zpěvák Danny Worsnop ze skupiny odešel a na jeho místo přistoupil Ukrajinec Denis Stoff (můžete ho znát například z kapely Down & Dirty), s nímž skupina začala pracovat na nové desce. Nové album The Black prorazilo do světa koncem března a pochopitelně už díky zmiňované změně zpěváka na ni byli fanoušci z celého světa jaksepatří zvědaví. Já jsem si Asking Alexandrii oblíbila paradoxně až teprve poté, co jsem narazila na některé z dříve zveřejněných písní nazpívaných právě Denisem. Jak to ale dopadlo při poslechu celého alba? To a mnohem více se dozvíte v dnešní recenzi.

zdroj: www.musicology-online.co.uk

Styl a změny

V souvislosti s touto skupinou můžete narazit na všemožná žánrová zařazení; přes electronicore po heavy metal, já osobně ale zastávám názor, že samo metalcore (sem tam s nějakou tou lehce cizokrajnou příměsí) je naprosto dostačující. Jen stěží mohu porovnávat předešlou tvorbu, jelikož jí osobně příliš neholduji a upřímně ji ani nemám nijak zvlášť naposlouchanou. Co se ale týče stylu jako takového, v celém albu jsem nenarazila snad na nic, co bych mohla vytknout. 

Skladby Asking Alexandrie jsou dravé, živé a častokrát i hrubé, jak už je to koneckonců pro metalcore zvykem. Skupina se zároveň ale snažila tento pro někoho stereotyp osvěžit, což se jí taktéž patřičně podařilo ať už u samotného pilotního dongu The Black, který byl zveřejněn ještě koncem května loňského roku, nebo kupříkladu u The Lost Souls, kde jsou mimo instrumentální rozmanitosti znát také velké rozsahy zpěvákova hlasu. Velký palec nahoru udílím také rozhodnutí zvolit jako otevírací skladbu použít Let It Sleep, stejně jako poslední třešničku na dortu Circled by the Wolves.

Pěvecké výkony

Nový zpěvák Denis Stoff představoval před vydáním nového alba asi tu nejčastější otázku: Jaký bude? Dokáže patřičně nahradit Dannyho Worsnopa? Mezi fanoušky i ve fanklubech poletovaly tyto, ale i nespočet dalších otázek, jak už to tak při změně člena skupiny bývá. Abych byla upřímná, moc se neorientuji v názorech ostatních, ale já osobně jsem z Denise naprosto unesená.

Jako jeden z mála core zpěváků má mimořádně příjemný hlas a co je nutno podtrhnout - má opravdu veliké rozsahy, do nichž může sáhnout, aniž by zpěv vyzněl jakkoliv falešně. Tuto skutečnost můžete dobře sledovat například u zmiňované The Black, The Lost Souls, Undivided, ale prakticky vzato u naprosté většiny písní z alba. Scream zní jako scream, a pokud se snaží o jemnější nápěv, zní skutečně jemně. Tento styl hudby mu jednoduše sedí, ale řekněme si to na rovinu - Denis by mohl zpívat cokoliv a znělo by to dobře. 

zdroj: www.summer-breeze.de

Instrumentální stránka

Stejně jako jsem sypala chválu u zpěvu, ani z pohledu na instrumentální stránku tomu nebude jinak. Jak už jsem několikrát zmiňovala, naprostá většina alba se nese v duchu metalcore, čemuž odpovídá i instrumentální podklad, který je především dravý, energický a místy hrubý, avšak narazíte i na zakomponované střípky electra. Všechny tyto součásti jsou pak skvěle zakomponovány a sladěny společně se zpěvem.

V hudebním světě ale existuje i jedno z mnoha nepsaných pravidel a tím je skutečnost, že takřka každé, dokonce i to "sebedrsnější" album, obsahuje minimálně jeden oddechový kousek. V tomto případě se jedná o Send Me Home či Gone. Nutno poznamenat, že i přes ušlechtilé záměry právě tyto skladby leckdy bývají nejslabším úsekem desky, avšak co se týče těchto dvou, rozhodně toto tvrzení nemohu potvrdit, právě naopak - posluchač si skutečně odpočine.

Texty a koncepty

Buďme k sobě upřímní, proto úvodem zmíním, že Asking Alexandria nikdy nepatřila mezi skupiny se srdcervoucími texty, které by vás svou hloubkou a příběhem posadily na zadek nebo by se jimi inspirovali umělci, co by posléze básnili, malovali a stavěli pomníky. Lyrics Asking Alexandrie jsou ve skutečnosti čistě průměrné a není nic neobvyklého, když pomalu v každé druhé nebo třetí písni zazní slov "fuck" a další. I texty z The Black sledují pohnuté životy, často pochmurné myšlenkové pochody a pohledy na svět i život jako takový. Přesto všechno ale bezpochyby mají něco do sebe a posluchač si jejich slova mile rád prozpěvuje, aniž by mu nějaké vulgarity dělaly příliš těžkou hlavu.

Album jako celek

Na novou desku The Black s novým zpěvákem Denisem Stoffem jsem byla neskutečně zvědavá a díkybohu to nebylo nadarmo. Bohaté rozsahy zpěvákova hlasu v kombinaci s pestrými a živými instrumentály typickými pro Asking Alexandrii i drobným experimentováním se jedině osvědčily. Album jako celek působí, jako kdyby byly všechny písně naladěné na jedné vlně, a přesto je každá svým vlastním způsobem jiná, což přispívá ke skutečnosti, že celá deska je náramně zajímavá. 

Nebudu tvrdit, že mám hned zítra v plánu nechat si udělat kérku s názvem alba, ale mohu vám spolehlivě říci, že The Black je mimořádně podařený kousek a poslech si jedině užívám. Pokud bude Asking Alexandrie pokračovat tímto způsobem, určitě o nich ještě hodně uslyšíme.