Jsem roztříštěná | Její dotek je smrtící

Zdroj obrázku

Originální název: Shatter Me

Díl: 1. (v sérii Roztříštěná)

Autor: Tahereh Mafi

Nakladatelství: CooBoo

Rok: 2013, originál 2011

Žánr: román, sci-fi a fantasy

Počet stran: 287

Úryvek: k přečtení zde

Anotace: 

Jsem prokletá. Mám dar. 

Jsem zrůda. Jsem víc než jen člověk. 

Můj dotek je smrtící. Můj dotek znamená sílu. 

Jsem jejich zbraň. Budu se bránit. 

Nikdo neví, proč je Juliettin dotek smrtící, ale Obnova s ní má své plány. Chtějí ji použít jako zbraň. Ovšem Juliettina představa je úplně jiná...

(oficiální anotace)

Jsem roztříštěná je první kniha z dystopické trilogie americké spisovatelky Tahereh Mafi. Ve světě sklidila poměrně velký úspěch pro svůj údajně originální námět, ale i styl, kterým je napsána. Jsou ale tato tvrzení skutečně pravdivá? Co od knihy očekávat a před čím si naopak raději dát pozor?

Od Jsem roztříštěná jsem si toho neslibovala příliš, ale zároveň ani nápadně málo. Prvních pár stránek knihy mě nadchlo a s nadšením jsem hltala každý detail vzniklého prostředí. Člověk by čekal, že děj se bude rozvíjet i nadále stejně uhrančivým způsobem. Ale nestalo se tak. 

Originální obálka knihy (zdroj)

Hlavní myšlenka této knihy je skutečně originální a zajímavá, jenže příběh se táhne, místy úplně vázne a kdybych ho měla vystihnout několika slovy, bylo by to nejspíš "utíkání a schovávání se". Po slibném počátku a seznámení se s až mrazivě skutečným prostředím, které nás jednoho dne dost možná čeká, se ocitáme uprostřed emocionálně roztříštěného světa nerozhodné a uplakané hlavní hrdinky. 

Autorka se sice snažila volná místa zaplnit sem tam nějakou tou akční ránou, rychlým spádem událostí, napětím, všudy přítomným tajemnem, jež doprovází hlavní hrdinku již od jejího narození, ale vše se točí především mezi jejím vztahem se zdánlivě obyčejným vojákem Obnovy. A možná, že právě tohle je hlavní potíž - čtenář po lákavé anotaci očekává akční knihu plnou soubojů, intrik a sebevědomé hrdinky, dočká se ale románu v hlavní roli s uplakanou psychopatkou.

Vzato kolem a kolem knize ale nesmím neustále jen křivdit, některé úseky mě bavily, ale jiné zkrátka vůbec. Když přišel na řadu konec, byla jsem mile překvapena a došla jsem k názoru, že by příběh mohl konečně začít být trochu více přikořeněn.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen. Já nejsem blázen.

Co se postav týče, nemohu o nich celkově říci jediné křivé slovo, ale zároveň je ani vyzvedávat do výšin nebeských.

Juliette a Adam (zdroj)

Juliette, hlavní hrdince, přihrává k dobru její nízký věk a narušená psychická stránka. Pokud bych se snažila vžít do její kůže, jen stěží bych se chovala jinak. S touto výmluvou jsem strávila polovinu knihy, ale když i nadále při každé příležitosti natahovala, už mi skutečně začala lézt na nervy - a že je schopná zabít člověka pouhým dotekem a rukou prorazit půl metru tlustou betonovou zeď, to jí v mých očích příliš nepomohlo. 

Naštěstí jsem si poněkud spravila chuť z pohledu na vedlejší postavy, jako byl kupříkladu Adam, kterého jsem si pro jeho povahu, pohotové jednání, ale i popis vnějšího vzhledu oblíbila takřka okamžitě. Sympaticky mě zaujal i věčně provokující Kenji a Adamův mladší bratr James. Dostanu-li se k záporným postavám, palec nahoru ode mě dostává i Warner, jelikož s takovým to ztvárněním posedlého maniaka a přitom nebezpečného vraha jsem se dlouho nesetkala.

Styl psaní se ze začátku může jevit poměrně zvláštní, což zdůrazňují i doslovné škrtance v textu, ale čtenář si brzy přivykne a ocení je. Tahereh Mafi coby spisovatelka nijak výrazně uznávaná není, ale její styl psaní má rozhodně něco do sebe. Sice si neutvořítě dokonalý obrázek okolí, ale díky velkému množství pocitů a často poetickým obratům se vám živě vybaví vzniklá atmosféra, což se velice cení.

Jsem roztříštěná je kniha, od které jsem toho očekávala poměrně hodně. Nakonec jsem se ale dočkala něčeho docela jiného a musím říci, že i přesto, jak má kniha originální námět, dala se pojmout mnohem zajímavějším a věřím, že možná i lepším způsobem. Čekala jsem více akce, napětí a soubojů, dostal se mi ale především román v lehce postapokalyptickém prostředí. Postavy nejsou až na výjimky nijak nápadně promyšlené, ale působí sympaticky, dojem kazí akorát věčně ufňukaná hlavní hrdinka. Co se týče vizuální stránky, obálku musím jedině pochválit, i když originální verze se mi líbí víc.

75%

Jsem roztříštěná nepatří mezi knihy, ke kterým bych se někdy vracela, ale když od ní nebudete očekávat mnoho, možná vás překvapí.